Kočka Malvína

Zpívá se v jedné české pohádce. Kocourkove, raduj se, přijeli chrabří křižáci (a nemyslím tím osminohé drobné tvory) ze západu, neb dobrý král Edward hrdinně táhne do války (no, on by tam nejel, ale prý to musí být). Inu, on ten nezbedný medvěd ruský potřebuje dostat klepec, aby si uvědomil, že se má vrátit do ohrady, a neharašit střelami dumdum.

Rovněž lidu kocourkovskému je třeba ukázat ramena, aby je takhle náhodou nenapadlo srovnávat křižáky jdoucí pro krále a za krále zvítězit s nevzdělanými teutonskými hordami anebo s těmi, které tady zamrzly na dlouhých dvacet let. A protože každá sranda něco stojí, spustili mediální hafálci obvyklou štěkandu o tom, co se stane když… Tytyty, národe bekaný, opovaž se o ty křižáky otřít, natož po nich hodit něco, co by nebylo v plánu.

Původně se sice plánovalo, že lid obecný s křižáky pivka popije, tlačenky pojí a bude s nimi kecat až do úplného ukecání. Nikdo ale nevysvětlil, jak se toto bude realizovat, když před křižáky bude stát naše česká pretoriánská garda. Asi na sebe budeme křičet, řvát, pořvávat, někdo česky, někdo anglickou hatmatilkou. A jestli si nevyřveme hlasivky, budeme tam řvát a řvát až do soudného dne.