Na přímou otázku přímá odpověď: česká kultura se rokem 1989 nezměnila. Kultura národa je výsledkem dlouhodobého dějinného vývoje národa a nelze ji zmanipulovat krátkodobými výstřelky. Otevřená stavidla „demokratického“ kultu ((kultury) peněz však vykonala své neblahé skutky i s neblahými následky. Jako bychom znovu začínali, a začínali někde až u Čapkova pračlověka Janečka.
Změnila se obecná kulturnost národa. Změnilo se povědomí českého národa, co lze pod pojmem „kultura“ očekávat. Co lze po kultuře požadovat. Co pro nás, pro celý národ, kultura znamená. Pojem kultura dnes zúžen, bagatelizován a zaměňován s pojmem „umění“ v pokleslé formě „obecné hospodské zábavy“.
Kultura, kulturnost určité organizované skupiny lidiček je součástí civilizačního vývoje celého lidského společenství a není možno ji účelově měnit, znevážit či zatratit celé etapy na základě krátkodobého pochybného vítězství té či oné politické doktríny. Abych byl přesnější: mám na mysli modré ptáky s podzimem odlétající, mám ale na mysli i přezrálý střapec třešní za uchem zavedeného funkcionáře, případně jiné hlásné trouby s tím jediným správným úhlem pohledu na vše, co okolního.
Česká kultura se nezměnila. Je stálou veličinou. Změnila se společnost, tedy příjemci kulturních počinů. Změnily se okolnosti. Změnili jsme se však i my, autoři kulturních počinů. Jsem optimista a věřím v „zdravý selský rozum, cinklý intelektem a srdcem“. Věřím, že kultura v podobě exhibičních výstřelků kultu ošklivosti a neumětelství není dlouhodobým uměleckým programem, ale pouze dočasným křivým zrcadlením exhibicionisty. Že kultura i nadále odráží běžný život běžného občana. Pokud změním úhel pohledu, ztrácím se ve vzduchoprázdnu.
Na počátku všeho bylo, je a bude vždy slovo. Je na Mistrech slova bojovat o své.
Autor je básník, občan rentiér