JIŘÍ HORÁK

Člověka přežijí činy a vzpomínky blízkých a přátel. Velice smutná zpráva o skonu našeho přítele, kamaráda a soudruha JUDr. Bohouše Molnára, CSc. nás nečekaně překvapila ve středu 11. března 2015.

Bohouš, který celý život hájil rudý prapor, byl uvědomělým humanistou s jemu vlastním laskavým humorem. Když jsme, ještě za socialismu, spolu chodili diskutovat s vysokoškolskými studenty o tehdejších poměrech, politice, historii či ekonomice, spojovaly jeho znalosti a laskavý přístup mladé lidi s námi zvláštním poutem. Dovedl je vtáhnout do živé diskuse a nebál se říci, že s tím či oním ani on nesouhlasí, či že něco nezná nebo neví. Po „textilním“ převratu jsme společně založili Samosprávný klub komunistů při OV KSČM Praha 1 a vzápětí i nakladatelství a vydavatelství SAKKO, v němž jsme společně s Bohoušovou životní láskou Vědunkou vydávali převážně politickou literaturu. Po ukončení činnosti SAKKO se naše cesty rozešly. Ale jak to u přátel bývá, jeden o druhém jsme věděli a hlavně, mohli se spolehnout jeden na druhého. Prožili jsme, mimo jiné, i krásné chvíle na dovolené v italském Gargánu. Setkávali jsme se ne příliš často, ale o to srdečněji. I naše poslední setkání, den před jeho odchodem do marxistického nebe, na přednášce věnované Ivanu Svitákovi a částečně i našemu vydavatelství SAKKO, bylo prosluněné vzájemnými sympatiemi.

A ještě musím dodat to, co mi připomenul můj nejlepší kamarád Vladimír: „Bohouš byl odvážný a cílevědomý, to, jak se například vypořádal s ‚černoprdelníky‘, bylo na hraně promyšlené geniality.“

Děkuji Ti, Bohouši, za všechno pěkné. A nejen za sebe. Na světě ubyla velká kapka člověčenství.