ZDENĚK HRABICA

Na první pohled je odpověď na otázku jednoznačná: potřebuje! Po zkušenostech s elektronickou komunikací se však vzpouzím, stal jsem se komunikátorem tisíců podnětů, jimiž jsem na své e-mailové, facebookové adrese od rána do večera zásobován. Dozvídám se, jak nejlépe připravit palačinky z láhve, jak žít co nejzdravěji, dozvídám se o skalnatých stezkách ve velehorách – i o tom, zda by měla na pražském Petříně již co nejdříve, ještě letos 17. listopadu stát socha Václava Havla. S probuzením jsem oživován do nového dne, občas však také peskován za úhly pohledu na svět kolem nás. Odesílatelé informací mne posílají do horoucích pekel, ne-li ještě jinam.

A tak přemýšlím o tom, že se znovu vrátím k někdejšímu způsobu života a odpojím se od těchto vymožeností doby, v níž se tak jako tak už stejně přestávám orientovat. Zůstanu u knihy, nikoliv elektronické. Může se mi někdo ještě vůbec divit? Já sám se musím bránit, a to nejenom z důvodů duševního, ale i fyzického zdraví. Jinou cestu již nevidím.