EVA FRANTINOVÁ

„Harante, sedni!“, okřikovala mne kdysi babička, zatímco jsem zatím tajně lepila na květované šaty – na záda její sestry Hermíny, která byla u nás na návštěvě – bonbón. To bylo ještě před tím, než jsem na Francouzské třídě přečetla své první slovo: Tabák. Mým královstvím se stal domácí gauč. Znám básníka, kterého – v zájmu klidu – posazovali na houpacího koně. Mě házeli na gauč – doprostřed knížek. Byl mezi nimi Josef Lada, Oldřich Syrovátka, Jan Alda…

Knihy! Z jejich čtení i kupování se stala posedlost. Po dědovi mi v knihovně odevzdali čtenářskou legitimaci, která byla plná razítek. Poslední tatínkovou přečtenou knihou bylo Skleněné peklo.

Co všechno se točí kolem knih! Nejenom lesy, lepidla i plátna, ale celá knihkupectví, antikvariáty, burzy, veletrhy, bezesné noci (co když mi tu knihu vyprodají, co když si ji nepřečtu…), malíři, básníci, kapsy malé pro velké formáty, kapsy akorát pro básnickou sbírku, počasí v krajině českého štěstí – to když ti někdo vydá něco zadarmo je slunečno a naopak, otázky „a proč to vlastně děláte, když z toho nic nemáte?“, otázky na které nemáme odpovědi.

Nedávno vyšla v nakladatelství Academia kniha s lákavým názvem KNIHY KUPOVATI. Má podtitul Dějiny knižního trhu v českých zemích a napsali ji Zdeněk Šimeček a Jiří Trávníček. Na obálce vidíme fotografii – fronta lidí před prodejnou knih Odeon. Lidé ve frontě čekají a čtou. Jedna paní má na rukávu černou pásku, která se už dávno nenosí. Obrátím list a čtu: „Ten zvyk trousit do obecenstva podle libé vůle jakékoliv papíry musí naprosto přestat, jakožto pařeniště všeho zmatku.“ (Jan Amos Komenský). Potom namátkou otočím na stranu 70, k odstavci Kolektivní četba. „Z malého středočeského městečka Kouřimě je znám případ, kdy měšťan četl nahlas z okna Skutky apoštolské a na ulici jej poslouchali jiní měšťané vykonávající běžné práce. V doslechu pracoval zedník a naproti v okně seděl při práci krejčí.“

V 16. století neměl každý knihu a kniha čtením nahlas získávala úctu. Jako dítě jsem v Josefově Dole četla dědovi a tetě Helence z Mikulášových patálií, všichni se váleli smíchy a Helenka dodávala: „Ty to umíš tak podat!“ A v kubánské továrně na doutníky jsem viděla a slyšela, jak se čte dělníkům nahlas, snad nejen proto, aby čas utíkal. Pár dní poté nás odvezli do knihovny v jedné zapadlé vesnici – na besedu. Dnes si říkám, zda to byla všechno v roce 2013 pravda. Okna té knihovny byla – jak jinak – otevřena dokořán a lidé, na které nezbyla židle, seděli a poslouchali besedu – v oknech! Tak je to zajímalo.

Kniha Knihy kupovati vás provede od období středověku až do naší doby, od doby pobělohorské po dobu protektorátu, k socialistické společnosti, od „likvidace knih a knihoven po roce 1945“, od peněžní reformy v roce 1953, kdy se prý „neprodané knihy hromadily ve velkoobchodním skladu i jednotlivých knihkupectvích“, přes „úzké profily“ – Hrabala, Seiferta a detektivky, přes šachy tajného odkládání knížek pod pulty, přes knižní čtvrtky a výherní knižní poukázky, přes exilové vlny poúnorové a posrpnové, až k naší době.

Mrzí mne, že se v posledních kapitolách tohoto průvodce nepíše o razítku, které jsem často nacházela před dvaceti lety a ještě dnes někde najdu v knihách z knihoven – „Vyřazeno“. Knihy dnes z nejrůznějších důvodů uhýbají knihám. „Objevují se stížnosti na množství, tedy na fakt, že další a další příval novinek tlačí na starší tituly, přičemž jejich prodejnosti nelze dosáhnout jinak než snížením ceny.“ Králem zlevněnek se stalo jméno Ing. Jana Maivalda, firmy Levné knihy KMa. Mezi nakladateli koluje: „To je už tak akorát pro Maivalda nebo do šrotu.“ Kniha se stala zbožím. I když se na ni – já věřím, že marně – sápe elektronika.

Marně si lámu hlavu, kam se poděly desetitisíce Timurů, jaké osudy prožil po převratu Gajdarův bubeník, kam se ztratily paprsky inženýra Garina a hlavně – kde jsou knihy mých současníků. Pokud je nenajdu v antikvariátu, musím si nechat zajít chuť přečíst si třeba Šimona nebo Peterku, nemluvě už o Vyhlídalovi a Florianovi. O tom se autoři nezmiňují, asi je to další tabu, bez něhož v Čechách nic nemůže fungovat.