FRANTIŠEK DOSTÁL

Nepříliš času uběhlo od projevu našeho státníka, který jadrným, ale všeobecně známým slovem označil ženský pohlavní orgán. V hospodě bývalé čtvrté cenové skupiny tento výraz a jemu podobné pronesly se a jsou slyšet často, avšak nevěnuje se jim zvýšená pozornost. Špičkuje se na adresu spolustolovníků, jejichž přízeň patří třeba jinému fotbalovému klubu. Dohadující se fandové kopacího míče ale často již desítky let nepostávali v ochozech stadionu a neznají jména současných kopálistů. Označení ženského pohlavního orgánu mezi návštěvníky hospody nemívá ani tolik úderný účinek, jako když ho pronese státník do mikrofonu a ví se o něm v mnoha zemích světa.

Popravdě řečeno, ono sprosté slovo mi přivolalo na mysl vzpomínky na klukovská léta a tehdejší rýmovačku – „Roztáhněte, slečno, stehna, chlupy dejte na stranu, ať se vám tam dostanu…“ Taky pěkná sprosťárna, ovšem vyslovená ústy dvanáctiletého kluka.

Připomněl jsem si jméno jednoho polesného z Jizerských hor, kde jsem jako student v roce 1954 vysazoval stromky. Jmenoval se Mikunda, a tím jsem vyslovil a obešel mnohé, neboť ono sprosté slovo se ukrývá v příjmení polesného. Jeho hájenka se nacházela kousek od vrcholu úžasně půvabného kopce, či spíše hory, kde tehdy na staré a rozpadající se triangulační věži student průmyslovky Zdeněk Janouch na saxofon spustil „Slečnu u piána…“

Ne, nejsem básník, ale ani v dnešní ukvaltované době, kdy na sebe lidé nemají čas, mě neopustil cit k usazení slov tak, aby neurážela, i když vím, že ve sněmovně je to normálka. Nakonec tihle lidé se hašteřili v parlamentě již před 2. světovou válkou. Ovšem jestliže někdo provedl cosi nehezkého, většinou byl společensky znemožněn, což dnes už neplatí. V tržním hospodářství totiž trhači morálky utrží vždy navíc ještě nějaký záhumenek, na kterém v zápětí stojí vilka za pár milionů.

Takže nakonec příjmení polesného Mikundy v sobě obsahuje slovo, které světu sdělil náš prezident. Ovšem slyšet jazzové melodie v 50. letech v podání spolužáka na kopci Bukovec vysokém tisíc metrů a na němž rostou také staré buky v mimořádně vysoké horské výšce, bylo pro mě neuvěřitelným zážitkem. Byl to koncert pro mě snad rovnající se přednesu Novosvětské ve slavné hale až v New Yorku. Zbytky bukového pralesa jsou dnes už přírodní rezervací a v jedné chalupě nedaleko polesného Mikundy pobýval muž s českým jménem Suchý, co tahal dříví pomocí kobylek, ale mluvil pomocí němčiny. Takže takové vzpomínání ve mně vyvolal nedávný prezidentův projev…