ALEXEJ MIKULÁŠEK
Pod názvem BRAŇ SE!!! NEVZDÁVEJ TO! a s podtitulem Od Schwarzenberga k Zaorálkovi vydává významný spisovatel pro děti a mládež Lubomír Man knihu komentářů, polemik a satirických fejetonů, publikovaných vesměs na internetu (formou blogu) od března 2013 až do října 2014 (APIS PRESS, Ostrava 2014, 96 str.). Tematicky navazuje na publikaci Psáno ze vzteku (od Topolánka k Nečasovi), komentující události let 2008 až 2012. Kniha reaguje na to, co je v jiném kódu namalováno na její obálce ilustrátorem a karikaturistou Petrem Ďoubalíkem jako černošedá vzedmutá vlna s pěnou „války“, „zla, „lži“ a „nenávisti“, vlna valící se jako tsunami na pláž ke dvěma postavičkám, jež se chrání toliko červenobílým plážovým slunečníkem. Brání se, jistě, ale kdyby vlny ve svém pohybu pokračovaly… Proboha, co se asi stane v příští vteřině? A druhé…? Má tedy „obrana“ vůbec smysl?
Lubomír Man je přesvědčen, že má, a už toto přesvědčení je sympatické a zakládá cosi jako hrdost a naději. Naději, že má cenu vzdorovat, i kdyby to bylo na první pohled marné. Naději nejen pro ty dvě postavičky, ale zvláště pro čtenáře, kterého text alespoň na chvíli vytrhne z letargie nebo předsudečných schémat, jimiž je obklopen na každém kroku. Bude-li čtenář ochoten naslouchat, uslyší. Bude-li ochoten vidět, uvidí. Neboť autor především „ozvučuje“ a „ukazuje“ oficiální mediální obraz světa, našeho i toho zahraničního, pavoučí síť vrostlou do myšlenkové tkáně zdaleka ne nevýznamného počtu Čechů a Moravanů (vzato dle voleb). Satiricky komentuje mediální směsici polopravd a čtvrtpravd, posouvání významů, podsouvání smyslu, dvojího metru i celých lží, které se ovšem nedají lehce odkrýt, protože „kdo byl u toho?“ A když se to podobá našemu předsudečnému obrazu pravdy, je to pravda? Sledujeme tu kritický obraz oněch pohybů, gest a propagandy, k níž se propůjčili nejen čeští politici, ale i novináři (z České televize, Českého rozhlasu, Mladé fronty Dnes ad.), novináři lacino koupení, líní, někdy ale také užiteční idioti (výjimečně fanatici), horliví i ti opatrní, anebo „jen“ zastrašení vydíráním či vidinou nezaplacených hypoték a nezaměstnanosti.
Kniha je psána zkušenou rukou spisovatele, a to především dobře a přesvědčivě: v tom tkví její přednost. Manovy postřehy jsou namnoze trefné, adresné, formulace a příměry přesné a pádné, jak o tom svědčí i ohlasy čtenářů v diskusích (Parlamentní listy, Outsidermedia, Vaše věc, Haló noviny a další). Kniha opravdu pomáhá občanům bránit se médiím hromadného ničení. Přesto se vkrádá dojem, že to nestačí, že pouhý slovesný acylpyrin nepostačí, že onen vysoce toxický jed, vnikající dennodenně do těla a den co den doplňovaný dalšími a dalšími dávkami „zpráv“, „komentářů“, „analýz“, „informací“, „rozhovorů“ etc., že tento jed je silnější, a zesilování dávky hojivých antibiotik typu Manovy publicistiky nebude v léčbě stačit. Vždyť v ovlivňování lidí vždy platilo: jen pomlouvejte – ono se něco přilepí! Jen lžete – na každém šprochu je přece pravdy trochu! Jen urážejte – nic není bez příčiny, a co když si to ten Putin, Assad, Castro, Maduro, separatisté, „diktátoři“ etc. tak nějak zaslouží? Co je psáno…
Slovem: jed má účinek, pokud mu dovolíte vniknout do těla, aby vás paralyzoval. Čím více hygieny, opatrnosti a protilátek, tím lépe pro vás a vaše zdraví. Nebo jinak řečeno: čím méně se necháme ohlupovat (čím méně je budeme poslouchat, čím méně je budeme sledovat a divit se), tím méně bude třeba vytvářet antibiotik. A abychom byli informováni, k tomu si cest na internetu najdeme nespočet, a s trochou kritického rozumu uvidíme svět, „Česko“ i sebe sama v jiných rozměrech, kontextech – a hlavně barevně. Nestojí přece proti sobě hodná levice a zlá pravice, zlá levice a hodná pravice, hodná tajná armáda proti té zlé, hodní antikomunisté a zlí komunisté, zlý Irán proti hodnému Izraeli… Ach, toho kýče pravdy a lásky!
Učte se jazyky, kdož je neumíte – ruštinu, angličtinu, španělštinu, a slyšíte-li někdy jakousi náhodou „české zpravodajství“ (nebo kachny made in NGO, tajných služeb, presstitutek, proválečných bastardů etc.), věřte, že slyšíte zprávy pravdivé (co se týče data a času), pravděpodobné (co se týče předpovědi počasí na příští den) a ty ostatní.
Tedy braňme se, volejme společně s Manem, i když možná jinými prostředky než odhalováním zjevných tlachů českých masových médií a ironickým úsměškem nad „štípáním vzduchu“ politického čičmundy nahraditelného jakýmkoliv jiným čičmundou. Vědění je moc: když vám ho jedni upírají a s drzým úsměvem vám vyplachují mozek – znemožněte jim to a hledejte jinde!
A když to jinak nejde a bez jejich exkrementů nevydržíte, tedy jen s aktivovaným imunitním systémem.