LUBOŠ ZELENÝ

Píšeme si

„Když jsem včera v jednom z předních tzv. seriózních listů četla další útok na Zemana, opřený o ‚spolehlivý místní zdroj, kterému se svěřila handicapovaná žena, která byla v restauraci na doslech rozhovoru mužů z Prahy s vedením pivovaru‘, tak na mě padla chandra. Ne kvůli Zemanovi, ale kvůli novinářskému řemeslu. Ztrácíme poslední zbytky důvěryhodnosti.“ To napsala Tereza Spencerová pro Parlamentní listy.

Prezidenta Zemana máme rádi tak asi oba nastejno. Stejné pocity ale mám z našich novinářů i já, sedmiletý důchodce v Trutnově. Z jejich profesionality často zvracím. Nic jim asi neříká termín ověřování fakt a pravdivosti tvrzení. Dnešek přesně vystihuje i pár mých veršů ze sbírky Potlučené fantazie - Pak slyším výstřely - … / v rojnicích táhnou lovci / Ve křoví pravda raněná / spí mezi bezdomovci.

Zdravím ty, co pijí lógr z Prahy (v domnění, že jde o kávu).

LUBOŠ ZELENÝ, Trutnov