Prvním počinem, který chci zmínit, je mimořádná kniha autorské dvojice Karla a Kateřiny Pioreckých Praha avantgardní. Jde o pražský literární místopis vymezený lety 1918–1938. Před čtenářem tu defilují kavárny, nakladatelské domy, mosty, parky, ulice, zabydlené těmi největšími jmény avantgardy: Nezval, Seifert, Ježek, Toyen. Sloky básní a odstavce vzpomínek. Moc jsem si to užil.

Vyzdvihnout si dále zaslouží sborník letošního ročníku soutěže Literární Varnsdorf, nazvaný podle neologismu v jedné z oceněných básní POLOTAM. Úroveň vítězného básnického souboru Venduly Vartové-Eliášové, který je zde přetištěn v podstatě kompletní (tedy v rozsahu drobnější sbírky), povyšuje tento almanach na svébytný kulturní počin. O téhle autorce ještě všichni uslyšíme – vzpomeňte si na mě.

Konečně bych rád zmínil výstavu Vítězslav Nezval – život a dílo, kterou v rajhradském Památníku písemnictví na Moravě uspořádalo Muzeum Brněnska. Soubor Nezvalových knih v prvním vydání, jeho obrazy, malířský kufřík, psací stroj a dokonce posmrtná maska jistě zvyšovaly atraktivitu expozice, stejně jako instalace „setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole“. Mimořádný význam však měly po mém soudu především představené fotografie z padesátých let, mnohdy zcela unikátní, zachycující Nezvala se synem Robertem a posléze i dospívajícího Roberta samotného. Kurátorům Kristýně Cimalové a Vojenu Drlíkovi patří velký dík.

PETR KUKAL, básník