Zaujalo mne opětovně vydání básnické sbírka 52 slok, tentokrát již nikoliv jaksi anonymně jako v roce 2009 u nakladatelství MEZERA v Praze, kdy se údajně jednalo o publikování básní z ohmataného zápisníku, nalezeného ve sběrném dvoře směsného (!) odpadu.

O autorovi, podle všeho bývalém učiteli ruštiny a nyní bezdomovci Pavlovi, se nepodařilo zjistit nic jiného, než toto jeho křestní jméno. Skromné vydání 52 slok mne chytilo za srdce. Sám jsem si již něčím podobným prošel. (Samotné shánění tohoto nenápadného sešitku ale mimochodem snadné vůbec nebylo. I tady se ukazuje, jak chybí skutečná prodejna levicových či nezávislých knih a publikací, jako byla – i přes určité výhrady – Galerie FUTURA v přízemí domu na Politických vězňů 9, Praha 1). Autor ve 2. vydání vystoupil z anonymity. K mému překvapení byl autorem této mystifikace čtenářů básník Petr Kukal. Příběh o postupném ztroskotávání člověka za kapitalistického režimu a jeho sešupu až na společenské dno si o nové vydání skutečně říkal. A o Cenu UČS za rok 2014 si pak tato baladická sbírka vysloveně koledovala.

Dále mne potěšila sbírka fejetonů a krátkých textů spisovatelky a publicistky a aktivistky Lenky Procházkové Bílý klaun (Nakladatelství EPOCHA, Praha 2014). Ač jde mnohdy o již jinde publikované fejetony, projevy a další texty, jejich souborné vydání je záslužné, neboť není dnes v silách jednoho člověka vše podstatné v médiích tištěných a natož elektronických vyhledat a ještě i přečíst. Hlavním tématem autorky jsou tu i nadále církevní restituce. Jen škoda, že autorka při uvádění tištěného, ale většinou jen elektronického média, kde a kdy své věci publikovala, opomněla uvést i přetištění některých z nich například v Lípě či v Haló novinách. Trochu to zamrzelo. 
A do třetice mi radost dělá pokračující existence týdeníku LUK (Literatura - Umění - Kultura) coby přílohy deníku Haló noviny, a čtvrtletníku LÍPA,obého v tištěné podobě. Je zde na místě poděkovat všem spolupracovníkům, kteří se o to zasloužili. Nezasvěcení ani možná nevědí, s jakými obtížemi se to zvláště u LÍPY setkává. Některá literární a kulturně politická periodika už o svou tištěnou podobu totiž loni (či dokonce již dříve) přišla, nebo omezila tuto formu publikační činnosti (a nejsou to jen Literární noviny).

JAN POLÁČEK, šéfredaktor časopisu LÍPA