1. Po sbírce Petra Kukala 52 slok, oceněné Unií českých spisovatelů, je objevem roku sbírka Josefa Prskavce Milénium (vlastním nákladem autora). Prvotinu vydal v roce 1989 v mladofrontovní edici Ladění a pak ještě několik sbírek skromným samizdatem, aby se vynořil jako básnická hvězda první velikosti! S nevídaným citem pro váhu a místo každého slova, téměř bez metafor, předestřel užaslým čtenářům (kterých může být, žel, jen nepatrný počet) obraz tohoto bídného světa v celé nahotě. Kniha, o níž režimní kritici zarytě pomlčí, i kdyby se jim náhodou dostala do pazourů. Jejich ostuda!

2. Tři knihy literatury faktu. Zdeněk Hrabica Tváře bez retuše (nakladatelství Dialog, Litvínov). Kniha by se mohla stejně trefně jmenovat Padni komu padni. Defilé protagonistů nejnovějších českých dějin v zářivých i ostudných rolích!

Jiří PadevětPrůvodce protektorátní Prahou (nakladatelství Academia, Praha). Krok za krokem projdeme město, které tu a tam bezostyšně kolaborovalo, většinou bojácně mlčelo, ale také hrdě vzorovalo teutonům, po nichž se dnes mnohým začalo stýskat. Procházíme ulice a domy, z nichž ještě nezmizely památníčky hrdinů „Věrni zůstaneme!“, zatímco město je už dávno nevěrné a líže ruce staronovým pánům, co se ho tentokrát zmocnili suchou cestou.

Emil HruškaPeripetie sudetoněmeckého principála (nakladatelství Futura, Praha). V době, kdy Česko leze západním sousedům do řitě, Hruška skrze rozbor osoby Konrada Henleina boří mýty o prvním pokusu Říše založit Euroříši národa německého.

3. Na letošek připadající 50. výročí Divokého vína. Ludvík Hess tenkrát asi nepředpokládal, že založil časopis – školu, jíž projdou nesčetné třídy českých básníků, pětkařů i premiantů. Naproti tomu se Obrys-Kmen svého červnového dvacetiletého jubilea nedožil, byv zrušen jedním ze svých zakladatelů. Ale i tak mu věnujme tichou vzpomínku s přáním, aby se jeho následník LUK, který se rovněž chlubí starým rodokmenem, dožil aspoň stáří Divokého vína.

KAREL SÝS, básník