Rozhovor s poslancem Evropského parlamentu JIŘÍM MAŠTÁLKOU

Jsi politik. A současně jsi milovník kultury, což bohužel není tak běžné, jak by asi mělo být. Na jednom setkání s umělci v Evropském domě jsi přítomné udivil nejen líčením dojmů z knížek veršů v mládí, ale hlubokou znalostí celých básnických generací.

Netluče se prozaická politika s poezií?

Víš, ono je kupodivu dost poezie i v té politice, ale zatím nesepsané, tedy jen pocitové. Řekl bych, že jak na národní, tak na evropské úrovni se v politice začasto setkáváme, pokud jde o básnické směry, především se surrealismem a dadaismem. Ovšem u dadaismu si nejsem tak docela jist – spíše se bude jednat o poezii insitní, ale bez pohlazení. Jenže autorů abys pohledal: většinou jsou rádi anonymní. Ale teď vážně: každému, kdo působí v politice, bych pro volné chvíle doporučil četbu klasické literatury poezii nevyjímaje. Je to podle mne trestuhodně opomíjená studnice myšlenek, jejich formulací a koneckonců slovní zásoby, což bych zejména zdůraznil.

Mohl bys označit život v současných Čechách jako kulturní? Nemyslím jen, jestli lidi čtou, poslouchají hudbu či chodí na výstavy, ale jestli se k sobě navzájem kulturně chovají.

Tvoje otázka už navozuje odpověď. Čím dál tím více je mnoha lidem, kteří se snaží k sobě navzájem chovat slušně a byli by rádi, aby jim bylo opláceno stejným, přetěžko na duši. Jako národ máme slavné kulturní kořeny a tradice, ale – neztratily se někam? Či přesněji: nebyly v posledních letech vymýceny a neplatí spíše homo homini lupus?

Může kultura pro politiku něco udělat a naopak?

Tak tohle je problém pro filozofické a politologické kolokvium! Myslím si, že obecně je možné obojí, ale zejména a v první řadě by rozumná a nezaprodaná politika měla podporovat rozumnou, nezaprodanou a kvalitní kulturu.

Někdy se tvrdí, že kultura je nejlacinější způsob, jak proniknout zejména mezi mladé lidi s nějakou politickou myšlenkou. Když odhlédneme od faktu, že na podporu vzniku kulturních statků nejsou peníze a i šíření kultury je drahé (viz třeba ceny vstupenek), zakládá se ono tvrzení na pravdě?

Tak s tím bych právě docela nesouhlasil. Domnívám se, že nejlacinějším způsobem, jak dnes prosazovat mezi mladými lidmi nějaké politické myšlenky, jsou elektronická média a sociální sítě. Uvedu jeden dobrý příklad od sousedů: když byla před několika lety snaha – na základě akutní nutnosti – udělat v Německu ze Strany demokratického socialismu (PDS), která se do té doby opírala o země bývalé NDR, stranu celospolkovou, tedy s razantně posílenou členskou a voličskou základnou také na západě Německa, dělo se tak v prvé řadě prostřednictvím internetu. Ten sehrál rozhodující roli v tom, že projekt, na jehož konci byla strana Levice, se zdařil. Bohužel se mi ale zdá, že česká levice a elektronická média spolu nejsou ještě tak docela spřízněni. To by se mělo co nejrychleji změnit.

Je o tobě dobře známo, že českou kulturu podporuješ. Nestravuje tě politická činnost v Europarlamentu natolik, že nemáš třeba na čtení či na koncert prostě čas?

Leckdy nejde ani tak o čas, jako o chuť či únavu. Ale snažím se i tady dohánět, co se dá. Dost jsem si třeba v poslední době zvykl na elektronické knihy nebo na audionahrávky známých literárních děl. Ale to neznamená, že klasickou knihu bych opustil, to vůbec ne. Vozím si knížky i z ciziny, zejména z Ruska. Vychází tam mnoho titulů, které by byly zajímavé i pro české čtenáře, ale obávám se, že z politických důvodů se k nim jen tak nedostanou. Inu – dobro došli, jak stojí ve Švejkovi…

Hovořil KAREL SÝS