FRANTIŠEK MRÁZ

Píšeme si

K článku Libuše Vondráškové Nad dvěma knihami, publikovaném v týdeníku LUK č. 35/2014, chci připomenout některé zásady z myšlenkového odkazu Alberta Schweitzera, zvlášť aktuální pro dnešní dobu.

V roce 1952 mu byla udělena Nobelova cena míru.

V roce 1954 zazněla – nejdříve v norském rozhlase, posléze z jiných vysílačů a potom byla publikována v tisku – jeho výzva k vědcům celého světa, odhalující s vědeckou přesností podstatu vodíkové bomby a nebezpečí pokusů s nukleárními zbraněmi. Jeho výzvy k zastavení těchto pokusů slyší celý svět.

Albert Schweitzer líčí se vší realitou hrůzu, která by čekala lidstvo v atomové válce, vítá všechny mírové návrhy zabraňující vzniku atomové války.

Teskně vzpomíná na svého přítele Alberta Einsteina, který pod dojmem mylné zprávy, že hitlerovské Německo již vyrobilo atomovou bombu, doporučil americkému prezidentovi její výrobu a použití. Einstein nesl po celý zbytek života pocit spoluviny, vědomí odpovědnosti za nebezpečí, které hrozí lidstvu z nukleárních zbraní.

Dnes, kdy na vývoj nebezpečných zbraní pracují celé štáby vědců, kdy jsou iniciovány válečné konflikty, ve kterých jsou vyvíjené zbraně a zbraňové systémy ověřovány a kdy zájmy zbrojního průmyslu ovlivňují politiku řady států v čele s USA, znějí slovy výzvy Alberta Schweitzera jako smutná ironie.

Albert Schweitzer byl vzdáleným příbuzným Jeana Paula Sartra, jehož matka pocházela z rodiny alsaských Schweitzerů.

Před sebou mám knihu Alberta Schweitzera Lidé v pralese, vydanou nakladatelstvím Orbis Praha v roce 1968. Kniha líčí první pobyt Alberta Schweitzera v Lambaréné v letech 1913–1917.

Zde bych chtěl ukázat na několika závěrečných větách z doslovu autora jeho vztah k africkým spoluobyvatelům: „V době, již líčí tato kniha, jsme měli právo cítit se vůči domorodcům v pozici staršího bratra, který chce jen dobro pro svého mladšího bratra – vzhledem ke svému vzdělání a své inteligenci – je schopen posoudit, které faktory jsou pro bratrův vývoj a jeho skutečný pokrok nejpříznivější a podle toho jsme se mohli chovat… V přítomné době se musíme vzdát svého pocitu role starších bratrů a přestat jednat jako takoví. Podle všeobecného názoru, který dnes převládá, nastolení éry pokroku lze uskutečnit jen tehdy, bude-li mladší bratr pokládán za dospělého a schopného uvažovat naprosto stejně jako bratr starší a budou-li domorodci čím dál tím více brát osudy svých zemí do svých rukou. Tak o tom rozhodl duch doby.“ Napsal Albert Schweitzer v Lambaréné 15. prosince 1951.

Dnešní duch doby je však jiný, což dokazuje vývoj států na území Afriky i Asie v posledních letech, kdy cílem zahraniční politiky především USA je vnutit těmto státům americkou verzi demokracie rozpoutáváním válečných konfliktů s tragickými důsledky.

FRANTIŠEK MRÁZ, České Budějovice