ZDENĚK HRABICA

Umřel malíř! Hýčkaný minulým režimem! Byl na výsluní. Do vínku dostal od strany a vlády střechu nad hlavou i moderní ateliér. Po převratu se převrátil, hlasitě horoval proti zločinnému bolševikovi. Čpěl proti němu do posledního dechu síru, tlačil na pilu. Bylo mu to zapotřebí?

 

V obřadní síni lkali nad rakví jenom druzi, na kterých v posledním čtvrtstoletí nenechal suchou nit a které svým rozezlením zaháněl do podhradí. Noví soukmenovci z pravdy a lásky k rakvi nepřišli. Kdoví proč nepřišli?

I v tvorbě to byl v nových desetiletích - po desetiletích socialistického realismu již někdo zcela jiný; jiné ostrakizoval z ilustrátorství i plagiátorství a sám nadevšecko vyvyšoval svůj primát, svou výjimečnost. Byl to pokus o zvěčnění?

Člověk je smrtelný, práce je živá! Co zůstává po tomto nebožtíkovi? Místo pochodu padlých revolucionářů zazněla ve smuteční obřadní síni anglicky zpívaný song. Bylo to nebožtíkovi zapotřebí?