MILAN DUBSKÝ

Píšeme si

Politici, poslanci i blogeři,

většina vám už dost dlouho nevěří.

Nutno přijít s politikou jinou,

jinak zůstane vše navždy pod hladinou.

 

I svoboda a demokracie mají své jakostní a výkonnostní třídy a tabulky pořadí. V současné době nejsme ani v první desítce, díky rámci naší legislativy, programovému úsilí skupiny „elitních“ právníků, soudců a návladních. Zdůrazňuji – ne všech. Právní ochrana našich občanů je nedostatečná. Jsou mezi námi někteří rovnější. A je to právě počínáním oné skupiny zmíněných právníků, soudců, legislativců, poslanců a politiků, kteří by měli být jejím garantem.

O tom, jak dnes žijeme, nemohou a ani by neměli mluvit jenom ti, jimž se vede dobře. A mezi nimi hlavně ti, kteří nezbohatli poctivou prací, nýbrž konexemi, svými dřívějšími kontakty mezi veksláky, svým dřívějším postavením a funkcemi jako funkcionáři státostrany. Mluvit o tom musí také příslušníci většiny občanů, kteří se nedostali mezi „elitu“ národa. Nejsou z nich Bakalové, Singrové, Janouškové, Grossové a řada dalších známých celebrit, členové správních a dozorčích rad, sedící v teplých fotelech dobře placených postů. Mezi chudými a bohatými je stále hlubší a širší propast. Na váhu objektivního hodnocení je třeba dát také zadlužení státu, domácností, tuneláře, džungli a pomalost legislativy, zdlouhavé soudní jednání, které vede často do ztracena. Vychytralost advokátů a právníků, zdivočelé smečky exekutorů, nadvládu nadnárodních společností, amatérské nebo zbloudilé zákonodárce, nadvládu bank a zahraničního kapitálu, jejichž zisky plynou do zahraničí. Pak slunce našeho všedního dne nebude nasvěcovat jenom to, co se mnoha lidem líbí, neorganický konzumerismus například.

Po pravdě řečeno, vykonáno bylo mnoho, ale to souvisí s lidskou aktivitou, úsilím a snahou, které jsou vlastní většině lidí, tak jako pud sebezáchovy. Je nutno si přiznat i velké prohry a nevyužité možnosti při proměně naší země, k nimž patří vysoká nezaměstnanost, vysoká, dříve nebývalá kriminalita, vakuum pocitu bezpečí velkého počtu lidí pramenící ze strachu ztráty práce, seniorů, kteří jsou okrádáni šmejdy a nebývalým počtem zlodějů a násilníků, co chodí mezi námi. To byla a je ztracená a promarněná příležitost, plichta, ne-li prohra.

Ale život, naděje, vize a budoucnost je před námi. A v ní by mělo být lépe než dosud, zvláště bez tolik viditelného bezpráví a nespravedlnosti. Stane se tak, když nahradíme alespoň polovinu slibů, žvanění opravdovým úsilím přivodit, udělat a provést změny. Program nemusí být na desítkách stran. Může a musí být stručný. Snížit státní byrokracii, která se rozrostla jako zhoubné buňky, odpovědnost vynutit zákonem. Rozhodovat bez ní poškozuje společnost a hlavně většinu. Ke slovu a činům musí přijít lidi, kteří chtějí pracovat, tvořit a vytvářet hodnoty jak materiální, tak duchovní. Zadupat přežilou „partajdemográcii“ a chovat se všude a vždy podle „selského“ rozumu. Vždyť jsme všichni vyšli z vesnice. Nepřijímat nesmyslné příkazy a pokyny byrokratů z Bruselu, které postrádají logiku a potřebnost, ale podporovat nutnou integraci Evropy ve funkční Evropské unii. Pak je možné zachránit nenahraditelnou západní kulturní civilizaci proti multikulturním nájezdníkům. Pokud v takové Evropě chtějí žít, podřídí se jejím pravidlům, zákonům a mravům. Jinak nemají, spolu s těmi, kteří takové zlořády hájí a povolují, právo v evropském příbytku a prostoru pobývat.