JIŘÍ KNOPP

Píšeme si

A o co vlastně jde, ptá se pacient v nemocnici, který čeká na vyšetření a hrozí mu, že má zřejmě rakovinu.

A o co vlastně jde, ptá se žena-samoživitelka, která nemá na zaplacení nájmu, protože otec jejího dítěte neposílá alimenty?

A o co vlastně jde, ptá se tisíce lidí, kteří denně spěchají do práce, kteří práci shánějí, kteří mají tisíce starostí jak uživit rodinu, jak dát dohromady peníze na opravu bytu, auta, pračky…

Odpovědět na otázku, o co vlastně jde, není vůbec jednoduché a zdá se, že taková odpověď vůbec neexistuje. Nebo je takových odpovědí více, tucet a možná i několik tuctů.

Lidi, kteří se snaží normálně žít, jak jim poměry v naší zemi dovolují, těžko mohou hledat nějakou pravděpodobnou odpověď na otázku, jak to nyní bude vypadat v Evropě, či ve světě. Od toho máme přece volené orgány, od toho máme senát, parlament, vládu, prezidenta a desítky politických stran.

Přesto naše média denně chrlí na občany našeho státu stovky nejrůznějších informací, mnohdy protichůdných, které je velmi vážně zneklidňují. Jaké mají k těmto problémům zaujmout stanovisko? Mají přestat dělat, vzdělávat se, šetřit na důchod? Proč se snažit, když nás převálcují muslimové? Je už válka, nebo se teprve chystá? Akci atentátníků v Paříži přirovnávají k výstřelům z Aurory. Dočteme se, že v plánech (čích plánech?) je rozdrobit Evropu na padrť, odstranit jednotlivé státy a vytvořit z nich a z přistěhovalců, imigrantů a já nevím jak jim všem říkat – jednu novou, jednolitou rasu. Ještě se snad neříká, zda to bude rasa pod vedením katolického Boha, nebo Alláha, nebo snad Satana…

Je vědecky dokázáno, že armády se vždy připravují na takový typ války, která skončila. Nuže, v současném světě je nade vše jasné, že válka, kterou očekáváme, nebude válkou, kde by válčící strany stály proti sobě a dobývaly území tak, jako před sedmdesáti lety. Bylo by to samozřejmě jinak a většina z nás si dovede přestavit jak. Nebo nedovede?

Politici, kteří to mají v popisu práce, si již několik let dávali dohromady různé děje, z kterých se snadno dalo vytušit, že „se něco chystá“. Ať to byly válečné konflikty ve světě, ať to bylo rozdrobení Jugoslávie, válka v Iráku, Kuvajtu, Afghánistánu, ať to byl již dříve rozpad SSSR, Československa – mám pokračovat?

Je všeobecně známo, že pokud někde vznikne válečný konflikt, je toho příčinou přítomnost nafty, uranové rudy, zemního plynu nebo jiné strategicky důležité suroviny. Téměř všichni žáci prvního ročníku znají, že jedna plus jedna jsou dvě. Dnes již jen málo lidí je přesvědčeno, že USA nehrají v těchto konfliktech zásadní úlohu.

Takže my, občané České republiky, očekáváme, že naši představitelé znají matematiku mnohem lépe než naši školáčkové a že velmi rychle začnou jednat ve prospěch občanů, za které jsou odpovědni. Jestli to nedělají, nebo to dělají neodpovědně, nemají na svých místech co dělat. Politické strany by si měly přestat hrát na levé a pravé, na středopravé a levopravé, ale urychleně dát dohromady lidovou frontu všech Čechů a Moravanů, kterým záleží na tom, abychom naší republiku zachovali. A v širším důsledku abychom zachovali lidstvo na Zemi.

Žabomyší války mezi Zemanovci, kavárenskými po(valeči)litiky, socdemáky, Babišovci, eventuálně jinými „profláknutými“ politiky, nám nepomohou. Já zvedám svůj hlas (ale na víc se já, státem uznaný „zdravotně těžce postižený“ občan, nezmohu) proto, abychom si nemyslili, že za nás někdo jiný vybojuje právo žít dále v této zemi, tak opěvované básníky i námi, obyčejnými lidmi.

Vy mladí ale můžete a dnes dřív než jindy MUSÍTE vytáhnout do boje. Strkat hlavu do písku se nevyplácí. Nebo se domníváte, že ano?