VÁCLAV PELCMAN
Eva Vutková zpracovala údaje pro knihu ČEŠI. Odkud jsme přišli? (Akcent, 2012, 200 str.).
Vysoce kompilační dílo, ale současně ještě více potřebné a závažné!
Výraz kompilace vyvolává představu něčeho zavrženíhodného, ale v tomto případě tomu tak není, právě naopak! Autorka shromáždila informace a údaje asi ze sto padesáti uvedených pramenů (a dalších, v přehledu neuvedených). Jde o názory převzaté z knih, z časopisů a novinových článků. Na polovině stránek knihy se pojednává o naší historii dávné a v druhé části o naší historii nedávné (pro někoho). Autorka se sice nějak bojí citovat prameny vydané před rokem 1990 (má žel pravdu, ty jsou rudým šátkem pro oči současných hlídačů naší kultury), ale tím lépe! Kapitoly připomínají kartotéku (nyní již v elektronické podobě), takže by se kniha mohla dále rozšiřovat a obohacovat o nové poznatky (i čtenářů) bez velkých problémů!
O dávné historii Čechů přináší kniha důkazy nekonformní, ale zcela přesvědčivé! Stojí na základní myšlence o starodávném osídlení střední Evropy Slovany! Na příkladu místních názvů (sídlišť, řek, vrchů, a pod) nehledá jejich původ u cizích etnik, ale ve staroslovanských kořenech. Myšlenka není nová! Již Pavel Josef Šafařík (1795–1861) v této souvislosti napsal: „Tato a jiná těm podobná zeměpisná jména nám tedy vším právem za vážné a nepodezřelé svědectví sloužiti mohou, že národ, od něhož ona původ svůj vzala, byl národ slovanský, od starodávna v Evropě osedlý.“ Na Rujaně je vytesána do skály socha slovanského boha Svantovíta, jež se dle ČT „Bohové a mýty Evropy“ (RNDr. V. Cílek), datuje do doby před 2–3 tisíci lety!
Autorka cituje i další tvrzení z literatury: „Existence prastarého slovanského písma je doložena i jinak. Totiž údajná nejstarší slovanská písma, hlaholice a kyrilice z 9. století, byla podle dobového svědectví vytvořena Konstantinem a Metodějem až na Moravě, asi na základně místního pohanského písma. Povolení vlastního písma pro Moravu císařem Michalem bylo mimořádné privilegium, kterého se nedostalo žádné jiné zemi. Kdyby písmo v nějaké formě na Moravě v té době již existovalo, takové privilegium by nedávalo smysl, prostě použilo by se písmo, které křesťané používali všude jinde.“
V druhé části její knihy vděčíme autorce za připomínky hrůz druhé světové války pro české obyvatelstvo střední Evropy, od odvěkého nepřítele Čechů, Germánů, potažmo Němců. Zveřejněním nepatrné části zážitků našich občanů z okupace, žel, bez velkého zdůraznění vší té celé neopodstatněnosti věci, má i tak velký význam! Nejen pro to, že dnes, za peníze fašistů, se stále vyskytují lidé, kteří ochotně, různými pořady v televizi, hlásají „udělejme za tím vším tečku!“. I ti, co to pamatují, nesprávně tvrdí „to už každý zná“. Znají to pamětníci, ale stále se rodí a dospívá nová generace, která neví nic, a věří hlavně současné propagandě!
Autorka připomíná a cituje i další témata. O pravdě: „Od samých počátků našeho obrození památka naší reformace obživla a působila ve smyslu svobodomyslném; jména Hus, Žižka, Komenský aj., později Chelčický, stala se všeobecně jmény drahými. Hus a Žižka jsou nám vzorem, že život bez pravdy a přesvědčení, spravujícího celý život, je bezcenný…“ Tomáš G. Masaryk, O národnostních menšinách: „ V Evropě jsou lidé, kteří nemají evropské kořeny, nechtějí se asimilovat v evropských zemích, v kterých žijí, chtějí si zachovat vlastní etnickou identitu, a proto chtějí být Evropany, což pokryje každého. Těmto lidem vadí i jenom zmínka o národních státech, a proto předstírají, že se jedná o nacionalismus nebo xenofobii. Nejraději by z Evropy udělali šedou směs bez hranic a bez individuálních národních kultur, s výjimkou té svojí, kterou intenzivně propagují.“
O ekonomice: „Svobody trhu může být využito silnějším k nemenší porobě slabšího než války; ba k porobě horší, demoralizující.“ Opět TGM.
Přes některé pokroucené pohledy na celou existenci národa neznám přiléhavější doporučení, než je uvedeno na obálce: „Tuto knihu by si měl každý Čech přečíst.“ Ve školách jako povinnou četbu!!!