JIŘÍ KNOPP

Nechtěl bych, aby byly děti připraveny o ten nádherný pocit těšení na Ježíška, na vánoční stromek, rozsvícené svíčičky, prskající prskavky, na koledy a dárečky.

Nechtěl bych připravit obchodníky o jejich vánoční zisky, na které spoléhají celý rok. Těch hraček, cingrlátek, těch prodaných panenek, medvídků, angelbertů pro holčičky, těch autíček, bagrů, tabletů a míčů pro kluky – joj, to si obchodníci mnou ruce.

Nechtěl bych připravit všechny ty církevní hodnostáře, od těch nejprostších sluhů božích až po ty nejbohatší preláty, biskupy, arcibiskupy až po pana nejvyššího papeže o jejich církevní svátky, které vždy rozehrávají až k samému vrcholu dokonalosti. Kostely se plní věřícími i nevěřícími, varhany znějí, pěvecké sbory pějí o tom, že se narodil Kristus pán – halelujá.

Také zahradníci a květinářství se předhánějí a pletou adventní věnce a nad tím vším se ve městech i na vesnicích staví obrovské vánoční stromy s hvězdami a ozdobami. Kdo by nepodlehl tomu kouzlu, ke kterému přispívají plnou měrou všichni ti služebníci boží ve vyžehlených ornátech a žehnají všemu a všem – tak jak už je jejich zvykem: dobré krmi, autům, ale když to doba vyžaduje, třeba i zbraním.

Církev svatá, která má mezi sebou jak příkladné prosté kněze, tak i prohnané svatoušky – pedofily a prostopášné Kristovy nevěsty. Není divu, že tací bez ostychu přijímají majetek movitý i nemovitý od státu, na který prý mají nárok – zatímco tisíce těch maličkých, jež tak Kristus miloval, živoří, protože maminka nemá práci a jejich biologický otec neposlal alimenty. No, hlavně, že kláštery budou mít dostatek milionů na opravy a vyzlacení soch svatých utřinosů. Sláva na výsostech Bohu!

Ach ty náš hladový Ježíšku, který ležíš v jesličkách zahřívaný dechem oslíka – co tomu říkáš? Není ti stydno? Nu, pánům biskupům stydno není a papež na to sám nestačí.