ZDENĚK HRABICA

Nastolili vlčí morálku ve společnosti, kde již není vůbec nikomu nic svaté. Kážou vodu a chlastají víno a whisky. Roní krokodýlí slzy nad prý hrubými výroky prezidenta republiky Miloše Zemana. Já k nim nemám výhrady. Sdílím ve svém celku stejné názory! Kolik hulvátství denně padá na naše hlavy! Od hlavounů mi to však tolik nevadí, neberu je většinou vážně, jsou za to slušně placeni.

Vadí mi, proč se hulvátství projevuje v podhradí. Vůči nám plebejcům. Většina z nich přetřásá drobné na obyčejný chleba a odpouští si i koupi novin, dělá to cca 600 Kč za měsíc. A kolikrát jsem musel – a to i od bývalých tzv. komunistů – vyslechnout, že nejsem – nic víc a nic méně – než zkurvený bolševik! Vyslechnout nejen v soukromí, ale i na veřejnosti!

Během krátké externí spolupráce s jedním z mála velkých ještě českých deníků jsem od majoritního majitele a šéfredaktora často slyšel otázku: „Tak, co jsi mi zase, ty čuráku, pěkného přinesl?“ Slušně jsem odvětil, že jsem odevzdal rozhovor se spisovatelem Františkem Kožíkem, odevzdal jsem jej své nadřízené! „Ať ke mně ta p..a hned přijde!“, nařídil pán a dáma od něj vyslechla to samé. Chytly ve mně saze, řval jsem v pracovně bývalého nomenklaturního kádrového vychytralce se zahraničním angažmá, nyní oligarchy, že s takovým mocipánem nemám a nikdy nebudu mít nic společného! Kolegové mne napomenuli, abych se zklidnil, vždyť prý si sám sobě zcizuji slušný honorář. Prý si už ani neškrtnu. Měli svatou pravdu. Neškrtl jsem si, oni si škrtají a bryndají si na bradu dodneška. Urputně jsem v sobě bojoval, abych se srovnal! Až nedávno, když jsem před komunálními volbami četl inzerát Knížete s čírem a jeho blížence Kalouska, vyzývající, abychom vyhnali komunisty, fízly a estebáky z radnice, chytil ve mně znovu oheň! O jaký kšeft mezi touhle partou, která si vzájemně plácá po ramenou, v daném případě šlo, lze jenom těžko pochopit. Dneska na mě povedený deník zase vystrčil svou zadní část lidského těla: umravňují prezidenta republiky, jak by se měl napříště chovat, aby slušnost na našem záhoně nezhynula.

Nejraději bych aktéry těchto mravoučných rad poslal do prdele! Ale pak jsem si uvědomil, že bych se zachoval stejně, jako se chovají oni. Ke své vlastní škodě, možná bych si znovu ani neškrtl!