MILAN BLAHYNKA

Zatímco samozvaní hlídači českého literárního rybníčku podrobují knížky Karla Sýse zbabělé, rádobyzničující a ovšemže matoucí kritice mlčením, v italské Ravenně si vydali (samozřejmě bez přispění českého státu, který dotuje zahraniční publikace jen autorům oddaným režimu) nevelký výbor ze Sýsovy lyriky IL MONDO ALLA ROVESCIA, LA LUCE CHE SPORGE (Svět naopak, Světlo, jež vzchází; podle reprodukce na konci knížky, Kolaříkova návrhu obálky, Frýbort zřejmě uvažoval i o sýsovském názvu IL MONDO DA DIETRO, Svět zezadu), Poesie(SBC edizioni, Ravenna 2014); výbor přeložil nedávno zesnulý Zdeněk Frýbort a úvodní slovo k němu napsal italský básník Eugenio Vitali.

Českému čtenáři je Vitali dostupný ve Frýbortově výboru z roku 2010 (Obrys-Kmen o něm přinesl recenzi v čísle 36/2010). Z přátelství, pojícího Vitaliho, Sýse a Frýborta, jehož památce je výbor dedikován, zrodila se tedy teď knížka, která představuje italským čtenářům Sýse jako „jednoho z největších básníků České republiky“.

Úroveň překladu nedovedu posoudit, ale mohu snad uvítat Frýbortův nepochybně osobní výběr básní. I když se kniha otvírá verši Po kolikáté už z druhé Sýsovy sbírky Pootevřený anděl (z prvotiny, kterou dnešní česká oficiální kritika jako málem jedinou bere na milost, nic), není výbor uspořádán chronologicky, ale tak, aby aspoň ve zkratce vyhmátl bezmála všecky básníkovy celoživotní jistoty, opory, lásky, úzkosti, traumata i tužby až po (i názvem) Poslední přání (Omráčená schránka, 2006), přání „vepsat čitelně co nikdo nepřečetl / uzlovým písmem něhy / tajným jazykem vášně“. Kdo namlouvá u nás čtenářům a možná i sobě, že ze Sýse jsou pozoruhodné jen jeho začátky, může být udiven a dokonce pobouřen výběrem téměř ze všech – i usilovně pomlouvaných – sbírek a zejména tím, že víc než čtvrtinu básní vybral Zdeněk Frýbort ze zatím poslední Sýsovy sbírky Pouhý jen básník (2009), zatím poslední mozaiky básníkova lyrického poznání života v lapidárních záblescích.

Jaká škoda, že Zdeněk Frýbort se už nedožil vydání Sýsovy básnické skladby Apokalypsa podle Joba a nemůže už přeložit i ji. Italský čtenář by v ní snáze než český a už při první četbě rozpoznal, že je to nová, aktuální variace nejen na starozákonního Joba a novozákonní Zjevení, ale také na Dantovu Božskou komedii. Je však jen otázka času, než si Apokalypsu podle Joba v Itálii, navnaděn výborem Svět naopak, objeví a přeloží nějaký jasnozřivý básník přímo v Itálii.