BOHUMIL ŽDICHYNEC

Knihu básní Břetislava Kotyzy ÚTRŽKY HOVORŮ II vydalo nakladatelství Epika, Jan Medek (obálka Jitka Weinerová, 56 stran, ISBN 978-80-87435-39-7).

Básník Břetislav Kotyza, zlínský rodák, vystudoval obor průmyslový design. Od roku 1976 působil v ateliéru kresleného filmu ve Filmovém studiu Zlín. Vydal několik básnických knih. Jeho práce jsou zařazeny do současných básnických almanachů, naposledy se objevily v Pastýřích noci (2014).

Břetislav Kotyza je básník bytostné přírodní obrody, její transcendence v lidské duši. Například hned úvodem tyto verše: „…a ptáci proč / neptají zda smí / zobat z cizího stolu / a ptáci proč / nepřijmou rukupodanou / plného krmítka / výměnou za létání / za právo zemřít prudkostíletu / Z očí do očí mlčky / bez doteku“.

Jsou zvláštním hnutím srdce, při kterém se čas od času dostaví vznešený pocit, jakási závrať, uvolňující tíha nekonečné krásy a v naší mysli, v biografu magické paměti, se nám promítají vracející se obrazy dávných snů. Možná k nám takto promlouvá o pravdě našeho zrodu, v přesahu do našich emocí, univerzálním jazykem Život.

V takovém přesahu mysli zřejmě vznikají také Kotyzovy verše. Jeho poezie reflektuje subjektivní básníkovy pocity, jeho úvahy a myšlenky, básnické téma rozvíjí v časově souběžných obrazech. Často se ptá po smyslu života: „…rozmlouvám s řekou den po dni / oblázky klouzavíhlubinou…“

Básně jsou plné upřímných životních pocitů: „Zahlédnu okamžikem/ vlastního nádechu a výdechu / vždy znova zaslechnu / prudkostí nadechnutí svist / Biograf dnů / vítr co míjí mne / nepolapen.“ A nezapře v sobě něžného lyrika: „- bude pršet - říkávala máma / a zdáli houkal vlak / já však slyšel volatparník / a déšť / déšť voněl / voněl po ženách.“

Ve sbírce jsou dvě básně, příznačně dedikované Janu Skácelovi a Vladimíru Holanovi, dvěma velkým českým básníkům poetické bipolarity. Skácelovo vidění: Voda má rozpuštěné vlasy…, oproti Holanovu zvolání: Kameni, přicházíš!, vyhrazují i Kotyzovu básnickou tvorbu, věčné oscilace mezi chladným rozumem a vřelostí srdce. Zde Holanovské: Vyzvání k tanci, Otisky, Vy, oprotiSkácelovské linii v básních Františka, Jak voní, Lávka přes řeku. Ostatně, moravské kořeny ve svých básních Kotyza nezapírá. Kolekce jeho textů v Pastýřích noci je ryze moravská.

Nejsou velké a malé myšlenky, spíše jsou jen myšlenky pro život pozitivní či negativní, a ten, kdo hledá krásu, může být zároveň i šťastným. Hledat a nacházet smysl života v životě samém má praktický smysl pro každého člověka, který nechce žít pouze stádným životem takříkajíc od nevidím do nevidím, ale dokáže sledovat let ptáků i pohyb hvězdného času. Břetislav Kotyza je zralý muž. Útržky hovorů II jsou jeho životním ohlédnutím.