HANA NOVOVESKÁ
K rodákům
Neodháněj mě příteli z dob mládí,
čas zhodnotí, co zůstalo čisté.
Lány stříbrných polí nás pohltí
a vtáhnou do svých vln jak moře.
Lásku, smích, objetí…
štěstí i hoře.
Šeptá se krajem, že zůstáváme mladí.
Ach to mládí! Zaplňuje po nás zem.
Plaché okamžiky
Plaché okamžiky
osvětlovány výbojkami tvých očí,
kráceny zadržovaným dechem,
odbíjeny zrychleným pulzem tepen.
Tepem do času hvězd
neodmyslitelnou touhu okamžiků.
V očích se zrcadlící obraz
vymažeme chladným dechem.
Hmatem slepce vyvoláme snad,
trochu plachých okamžiků.