MILAN DUŠEK
Už první knížka Jana Peringera, která vyšla v roce 2010 ve vydavatelství Oftis v Ústí nad Orlicí pod názvem Vynikajících vzorů není nikdy dost, nesporně naznačila, že do české literatury vstupuje osobnost, která má čtenářům co sdělit a ví, jak to učinit. Šlo o soubor krátkých a ve své podstatě neotřelých povídek, převážně s překvapivým rozuzlením. Leckteří čtenáři jistě trnuli očekáváním, kam že je to autor vede, a přestože se ocitli úplně jinde, než původně očekávali, nebyli zklamaní, spíše si v duchu řekli: Proč mě takové řešení situace nenapadlo?

Mottem prvotiny bylo: Zármutek zkracuje život. Proto bychom si ho neměli dopřávat více, než je nezbytně zapotřebí. Peringer nezklamal ani v tomto ohledu. Povídky byly plné humoru, někdy laskavého, jindy jízlivého, často až břitkého či dokonce ostře satirického, obrazně řečeno: odhalil svým čtenářům sice už známé, jeho pohledem však neznámé ostrovy.
V prvním čtvrtletí 2014 přišel Oftis s druhou knížkou Jana Peringera DO RÁJE NA ZEMI ANEB ČERTŮV DAR, s podtitulem Pohádka pro děti od 18 let.
Výchozí situace příběhu je následující: Jednoho dne se u osaměle žijícího Václava, který se oddává poobědové siestě, objeví podivně vyhlížející člověk jménem Legátus a oznámí Václavovi, že byl vylosován a tím pádem je pověřen, aby mu splnil jedno jakékoliv přání. Václav tomu chlapíkovi, který má schopnost číst myšlenky a dostal se do domu, i když bylo zamčeno, nevěří a tak přijde řeč na peklo. Dozvídáme se, že Lucifer a jeho stoupenci původně patřili k nebi, ale kvůli svým čachrům byli vyhoštěni. Důvodem pro dar Václavovi je, že Lucifer se rozhodl pro radikální nápravu lidstva, aby se peklo brzy nepřelidnilo hříšníky. Václav dlouho přemýšlí, až se rozhodne přemístit svůj dům na pozemky po rodičích ve městě svého mládí. Stane se. Jenomže ne vždy se všechno povede k úplné spokojenosti. Nestačíme se divit, jaké překážky nastaví do cesty realita života...
Převážná většina lidí má své sny, představy a touhy. Někomu stačí málo, drží se tak říkajíc při zemi, jiní míří výš, ale jsou i tací, co chtějí i nejvýš, jen tak se s něčím nespokojí, často bez ohledu na ostatní. Peringerův „hrdina" patří k té první kategorii, je skromný a přece se mu ani to málo nesplní.
Nápad s plněním všelijakých přání na základě čehokoliv samozřejmě není v české literatuře nový, ale vůbec není důležité, kdo zařizuje splnění, rozhodující je, jak se autor námětu zmocní. U Peringera jde o satiru na současnou lidskou společnost ve speciálně českém provedení.
V příběhu najdeme snad všechno, co našim občanům ztěžuje život: byrokracii, korupci, zneužívání moci, matoucí úlohu sdělovacích prostředků, nezájem, závist a nenávist atd.
Autor svižně a vynalézavě tepe nešvary společnosti, které jsou všeobecně známy a občas se o nich i hovoří, ale víc nic, jako by náprava nebyla možná, jako by nic lepšího neexistovalo. Jeho textu porozumí každý; komičnost (v mnoha případech až tragikomičnost) situací si vynutí posmutnělý smích, a současně zákonitě zvedá i adrenalin.
Zvláště přesvědčivě příběh vyznívá, když Legátus přizná, že ani v pekle si nejsou všichni rovni.
Po všech těch obstrukcích v závěru dochází k založení společnosti, jejímž úkolem se stává náprava společnosti s mottem: Pro nápravu je třeba mnoho užitečného vykonat. Poctivě, s chutí a svorně, neboť platí, že když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří. Zvláště když je na ty ruce dobře vidět...
Peringer píše s čitelnou radostí a optimisticky, jeho text je plný humoru, ve svém příběhu poskytuje čtenářům obrazy, které i přes negativa povzbuzují, dodávají chuť i v této době žít a přežívat, nenásilně burcuje k probuzení a k touze pro změnu něco učinit.