VĚRA BERANOVÁ
Galerie DOX, tedy galerie současného umění v pražských Holešovicích, jako by překročila své kompetence představovat veřejnosti současné umění, umělecká díla. Výstava nazvaná První linie reaguje na výročí počátku 1. světové války (kurátoři Pavel Štingl, Kateřina Štinglová, Michaela Šilpochová, Leoš Válka).

Je to již 100 let, kdy Josef Švejk prohlásil: „Tak nám zabili Ferdinanda." Poněkud z jiného zorného úhlu vidí válku současná expozice v galerii DOX, a to ve dvou podobách. Jako umělecký apel zde působí instalace slovenských umělců Bohuše a Moniky Kubinských, připomínající dvě bojové linie, zákopový val „verdunský" a části protileteckých bunkrů z druhé světové války. Tedy připomínka obou světových válek v jejich doslova hmotné autentické podobě.
Druhá část výstavy zaujme zvlášť ctitele historických faktů, právě ty návštěvníky, kteří se chtějí setkat s historickými událostmi v jejich ryzí podobě, tedy s historickým pramenem bez jakéhokoliv nánosu interpretace, která bohužel bývá často ve vleku ideologických výkladů. Výstava předkládá jedinečné, většinou velmi intimní prameny. Přehledně instalované fotografie, dopisy, zápisky, deníky přímých aktérů – vojáků, důstojníků, kteří bojovali, mnozí z nich i padli, na různých frontách 1. světové války. Mezi těmito prameny jsou i texty, kresby, které se snaží vyrovnat s válečními zážitky poněkud v obecnější rovině. A tak si návštěvník výstavy najednou uvědomuje, že to nebyl jen Jaroslav Hašek či Jaromír John, pro koho byla válka zdrojem uměleckého-literárního ztvárnění.
Expozice nechce jen mapovat prostřednictvím dokumentů tragické válečné události, chce poukázat právě na jejich individuální rovinu, na to, jak brutálním způsobem zasahovaly do jednotlivých lidských osudů. O to je tento adresný přístup silnější a působivější než obecný historický výklad. K osobnímu zážitku návštěvníka jistě přispívá i úvodní část výstavy, instalace připomínající reálnou podobu fronty.
Galerie jedinečným způsobem nejen připomíná smutné výročí, ale upozorňuje na obecný fenomén, na válku jako takovou, nejen první či druhou, či jiné, které po nich následovaly.
Bohužel válka ani dnes nám není tak vzdálená, i když se mnohým stále zdá, že nám se to nemůže stát. A přitom se dnes neválčí na jiném kontinentě, už to není tak daleko, kde umírají lidé a beze smyslu se ničí hodnoty. Se vší sobeckostí si mohu jen přát, že než tento text budete číst, válečný konflikt se k nám ještě více nepřiblíží.
Výstava potrvá do 22. 9. 2014