JOSEF BÍLEK
A tím myslím především snahu nejrůznějších správců historických budov, zejména kastelánů, »přiblížit« minulost objektů, které jako bájný pták Fénix často povstávají z popela. Není divu, že jejich majitelé na obnovu věnují nemalé částky a snaží se nalákat návštěvníky na zvláštní podívanou.

Týká se to třeba budování mučíren (i tam, kde nikdy tato zařízení nebyla!), v případě dopravních spojů (úzkokolejka J. Hradec – Nová Bystřice) se vyskytuje i přepadení vlaku jako někde na Divokém západě... O stupínek výš se uplatňují kejklíři, hráči na dobové instrumenty... Někde na návštěvníky čeká i kat!
Majitelé či provozovatelé takových zařízení jsou vynalézaví i v zapůjčování dobových kostýmů. Jarmarky patří k běžnému provozu, právě tak jako ukázky šlechtických tabulí o svátcích, vžily se i tzv. noci, a to nejen v kostelech... Třeba v Dačicích shazovali z věže kozla, rozuměj nikoli (naštěstí) živé zvíře, ale jeho atrapu, takže si lze vzpomenout na Jiráskova pátera Havlovického, kterému se v Hronově tento zvyk hrubě nelíbil a se zanícením rozumného osvícence a buditele proti němu ostře vystupoval.
Do repertoáru mohou patřit i hlavolamy a jejich luštění na historických místech.
Rozhodně jsem nevyčerpal všechny možnosti a také všechny šmahem neodsuzuji. Mám ale velké výhrady k tomu, že mnozí provozovatelé těchto atrakcí nevědí mnoho o dětské psychice a o psychologii vůbec. Co když, až dítka povyrostou, zamění atrapu kozla za živé zvíře? Co když jim bude připadat přepadení vlaku jako něco normálního? Co když jim bude připadat běžné mučení obětí a jejich týrání novodobými katy?