MILAN BLAHYNKA

Je to červené, velkého čtvercového formátu, tištěné na křídě, bohatě ilustrované, má to 420 stran, resumé v angličtině a němčině (oboje zčásti veršované) a lákavý název AUTO-EROTIKA ANEB KÁMASÚTRA AUTOMOBILOVÉHO VĚKU,vydalo to Akademické nakladatelství CERM, Brno 2013, prezentuje se to jako ambiciózní věda (se slibným podtitulem Automobil jako mobilní prostředek k udržení druhu Homo sapiens, Antropologické hledisko). O splendidní vydání finančně jistě velenáročné se „zasloužili laskavou podporou: generální partner NovaTech CZ, s r.o“. a jako partneři jednak samo nakladatelství CERM, ale navíc i Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity a Tiskárna Didot, spol. s r.o. Jako autoři jsou za to zodpovědni Jan Filipský, Jaroslav Pernica a hlavně Jaroslav Malina („autor námětu, koncepce a většiny textů“), ctihodný profesor antropologie brněnské univerzity, soupis jehož publikací, postů, aktivit a ocenění tu- i jinozemských zabírá tři hustě potištěné strany).

Působí to skoro jako naplnění ideje Gesamtkunst(+wissenschaft)werk: 164 stran Auto-encyklopedie vyplňují abecedně řazená hesla o výrobcích aut (od Adama Opel GmbH přes Aero po Žiguli), o druzích aut (kombi) i o jiném jejich třídění i o marketingových taktikách (rebadging), automobilovém sportu atd., v hesle automobil je technický popis i historie auta i výklad „z hlediska symbolické antropologie“, heslo automobil-muž-žena se podrobně probírá na sedmi stranách, automobilismus má čtyři řádky. Mimo tuto Auto-encyklopedii je v knize obsáhlá Auto-bibliografie (chybí v ní průkopnická psychoanalytická práce Sabiny Spielreinové) a velké množství ilustrací od tvůrců zvučných jmen (A. Mikulka, E. Ovčáček) až po méně známých, díla vesměs vytvořená (stejně jako celá publikace) pro projekt Člověk-Auto/Auto-člověk: Život-věda-umění, zahájený roku 2011.

Kdo by čekal, že podtitul o autě jako prostředku k udržení lidského rodu Homo sapiens znamená mimořádnou pozornost k otázce aut a životního prostředí, přírodního bohatství země ap., je bloud, podíl aut na tom, aby se udržel Homo sapiens tkví podle p. Maliny a spol. v tom, že se v autech souloží. O každé značce veršuje napřed (jak jinak!) Muž, pak Žena a nakonec kratičce Mravokárce. Při slušné úrovni reklamního veršování by to mohl být docela dobrý vtípek, ale vtípek opakovaný sto třináctkrát? Právě to veršování (celá první polovina knihy a pak ještě tu a tam i v druhé půlce) nedovolí spolknout to celé jako malinu. Třeba Buick: Muž: Buick sklidil za generace / od milenců jen ovace. / V autokině, v horkém létě, / teenagerovská láska kvete. / Euforii z lásky k buicku / bezpečně zažiješ, / když říznou rumunskou cuiku / na ex vypiješ (...). Žena: Do útrob velkolepého buicku / odvážila jsem se na piknik. / V tak velkém autě se ti oddám ráda, / tam vlezl by se Alibaba / i jeho čtyřicet labužníků. / V tak velkém autě oddám se ti ráda, / místa je habaděj, nebolí záda (…). Mravokárce: S hlavou model včelí úl / spoléháš-li na al kahúl, / Zasloužíš bič a hůl. Co se nedostává na umění ukout verš, vynahrazuje správný pohled: Žiguli: Muž: K milování v Žigulíku / musíš míti velkou kliku. /…/ Dej si bacha na svůj vaz / vždyť tenhle 2101 VAZ / vyráběl Sovětský svaz. Žena: Já chci kluka s Žiguli! / Né, že mne pak ošulí. / Sním o tom, jak Muromec / rozepne si poklopec. / K ukojení mého chtíče /…/ Zavrtěl se bohatýr / jak na obrtlíku / a obratem zbouch mě / v rudém Žigulíku. Mravokárce: Kéž se s vámi Žiguli / aspoň stokrát překulí. / Zlomte si vaz a kebuli.“

Pan profesor antropologie je zkrátka mistr verše i velký humanista.