JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ
Zastavme se nad Václavkovou činností v dramatickém a pro český národ tak tragickém roce 1938. Vyhrocování mezinárodních poměrů, konkrétně československo-německých, po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 Václavek publicisticky pozorně sledoval. Správně odhalil agresívnost a dobyvačnost německého fašismu; události nejen registroval, nýbrž naléhavě varoval před nedůslednou obranou demokracie, všemožně se snažil hrozící agresi čelit činností kulturně organizátorskou, prací vědeckou a politickou. Právě nyní je třeba tyto uvedené Václavkovy zkušenosti a postupy, a nejen jeho, připomínat a popularizovat. Je to tím naléhavější, oč je mezinárodní situace vážnější a chmurnější. Jsme svědky, že názory konzervativních pravicových hlasů maří iniciativu levice a zavlékají tím stát znovu do osudových situací.
Bedřich Václavek, narozen 10. 1. 1897 v Čáslavicích na Třebíčsku, vystudoval gymnázium v Třebíči a absolvoval FFUK v Praze. Po krátkém studijním pobytu v Berlíně působil jako středoškolský profesor v Brně, pak přešel do tamní Univerzitní knihovny, odkud byl z trestu za svou komunistickou činnost v roce 1933 přeložen – jak známo – do Univerzitní knihovny v Olomouci.
Václavkova myšlenka na sjednocení české protifašistické fronty se zrodila na podzim r. 1934 pod dojmem jednání 1. sjezdu Svazu sovětských spisovatelů a byla poprvé formulována v diskusi, kterou k výsledkům tohoto sjezdu uspořádala 25. 9. 1934 Levá fronta v Městské knihovně pražské Konkrétní návrhy na utváření této protifašistické fronty přinesla Naše cesta a její návrh se sympatiemi komentoval ostatní levicový tisk. Militantní nástup domácích fašistických živlů, jímž byla v listopadu 1934 insigniáda, měl za následek prvé skutečné vystoupení progresívních sil české kultury – protest Obce českých spisovatelů proti fašistickým provokacím. Také následující publicistické střetnutí demokratických a fašistických literátů, zejména rozhodná vystoupení Karla Čapka na obranu demokracie, naznačila, že v současných společenských podmínkách existují reálné předpoklady pro sbližování všech odpůrců fašismu.
O vytvoření tiskové platformy pro sdružení pokrokově orientovaných spisovatelů, teoretiků a umělců usiloval Václavek již od června 1934, kdy v poměrně krátké době dokázal změnit náplň i koncepci vcelku bezvýznamného regionálního měsíčníku Středisko, vycházejícího v Brně od r. 1930. Na nové orientaci listu měla podíl řada nových Václavkových spolupracovníků, z nichž se později formovalo jádro Bloku. Pro finanční potíže však Středisko po 5. čísle zaniklo.
Ztroskotání Střediska poskytlo Václavkovi důkaz, že spolupráce mezi mladými levicovými literáty nemůže být s úspěchem trvale organizována a řízena jednotlivcem a že je nutno přejít k co nejužší kolektivní spolupráci, přičemž Václavek nesledoval výlučně jen cíl sjednocování protifašistické fronty, nýbrž soustředil se i na rozvíjení programu socialistického realismu v české literatuře.
Václavkovy náměty byly v podstatě výrazem obecně pociťované potřeby sdružení levicových literátů, a dočkaly se proto takřka okamžité odezvy. Během března a dubna 1935 došlo k několika schůzkám v Praze a v Brně, na nichž se probíraly zřejmě především otázky složení skupiny.
Václavek doporučoval, aby byl vedle skupiny brněnské a pražské vytvořen i kroužek v Bratislavě.Z jeho kolektivních listůvyplynuly pro členství ve skupině i její cíle. Představy o charakteru veřejného vystoupení skupiny nasvědčovaly tomu, že před okázalými gestymá být dána přednost skutečné dělnosti a tvorbě. Václavkův list obsahoval i výzvu k diskusi o názvu skupiny; z brněnského okruhu vzešel návrh na název Blok.
Poněvadž už do prvého čísla byla autorská základna Bloku značně široká, mohl se U-Blok hned od počátku představit jako orgán nového uměleckého a politického hnutí.
Časopis vycházel pravidelně od r. 1936 do roku 1938, kdy bylo poslední číslo rozmetáno a časopis zastaven. Celkem vyšlo 11 čísel U-Bloku, poslední číslo vyšlo jako pamětní dotisk r. 1963.
Kulturně-politická činnost U, čtvrtletníku skupiny Blok, již vzhledem k množství jejích členů, je nesmírně rozsáhlá a mnohotvárná; namísto zevrubné a všestranné analýzy, jež by si vyžádala vědeckého týmu, uvádím pouze letmou vzpomínkuna U- (od slova umění) Blok a činnost jeho členů, z nichž mnozí pro svou záslužnou kulturní a politickou činnost se stali oběťmi nejbrutálnějších individuí nacismu
Život za svobodu svého národapoložil i spiritus agens U-Bloku, revolucionář Bedřich Václavek, v jednom z nejkrutějších center nacistických zvěrstev – v koncentračním táboře Osvětimi – dne 5. 3. 1943.