JAN TANCIBUDEK

Píšeme si

Byli jsme kulturní národ

aneb Můžeme být rádi za to, co máme

V příloze Obrys-Kmen jsem četl zajímavou anketu. Jelikož jsem poslal svůj příspěvek pozdě, dovolil jsem si napsat jej mimo soutěž. Anketní otázka zněla: Jaké tři kulturní počiny roku 2013 byly pro vás nejzajímavější?

Za první největší kulturní počin považuji sdělení amerického režiséra a scenáristy Olivera Stonea na karlovarském filmovém festivalu, že je Edward Snowden hrdina, protože tento někdejší spolupracovník Národní agentury pro bezpečnost poskytl médiím informace o amerických špionážních praktikách. Špionáž a odposlechy různého druhu se provalily a bylo o tom napsáno mnoho. Proto je Snowden podle mne větším kandidátem na Nobelovu cenu míru než Hashim Thaci, „velitel" kosovských Albánců. Thaciho teroristická praxe nejen v Kosovu je varující. Ovšem i zločinci se mohou při převratných změnách stát váženými občany, pak to také s tou demokracií, „pravdou a láskou" i kulturou na planetě Zemi vypadá...

Druhým zajímavým kulturním zážitkem v loňském roce a v jednadvacátém století pro mne je zrušení jídelny v našem keramickém závodě. Jak řekl kdysi jakýsi Havel, byli jsme kulturní národ. Ale šetřit se musí. A „lůza" si přivykne, se vším se smíří. I THP teď baští dovážené svačiny z polystyrenových krabiček. Nosíme si je po celé továrně, v zimě v létě každý, kde má kdo nějaký svůj psací stůl, počítač nebo ponk. Jídlo ale patří do jídelny, tam bylo rozhodně důstojnější prostředí. Židle, stoly, talíře a příbory. Dvě ženy vydávaly jídlo, přikoupili jsme si i rohlík k polévce. Tím byla svačina vydatnější. Nyní? Jídelna je zavřená, zapadaná prachem.

Stávají se i takové situace, že se řezáním masa nebo šťoucháním brambory chatrné dno polystyrenu protrhne a pak se musí zbytek rychle sníst... Příbor se olízne a je připraven na druhý den. To jsme na tom byli na vojně líp, tehdy jsme si jej mohli aspoň omýt v horkém čaji. Dobře nám tak. Úmluvy Mezinárodní organizace práce mluví jinou řečí. „Je nepřípustné rušit už jednou vymožené pracovní podmínky a požitky." Většina lidí to ale neví a ani to, že zákoník práce doznal víc než padesát novel. Můžeme být rádi alespoň za to, co máme.

To třetí, co mne v kultuře zaujalo nejvíce, bylo vydání knihy Michaela Morrise s názvem Co nesmíte vědět. Na jejím obalu čteme: „Celý západní svět patří jen několika rodinám a teď chtějí zbytek." Celý svět patří rodinám potomků Rockefellerů, Rothschildů a jiných bohatců. Kdo a jakým způsobem dělá z nás, lidí, ovce? Prostě my zíráme, vy zíráte. Doporučuji knihu ke čtení, snad se dá ještě sehnat.

Zážitky v kultuře nejsou jen kladné, krásné. Klasik by ale řekl: „Když už je vše ztraceno, zbývá ještě budoucnost." Proto je potřeba jít k volbám do Evropského parlamentu. A volit odříkaného největší krajíc.