KAREL SKALA

Úvod

Pro nedostatek inženýrů v průmyslu (byl zaviněný zavřením vysokých škol německými okupanty) jsme my studenti užívali tzv. Čepičkova daru, že můžeme současně při studiu na technice „udělat“ vojnu.

Stať

Bylo to kolem roku 1952, co mne důstojník B. vyhodil od zkoušky z vojenské přípravy a spojení (například Kolikrát se odpovídá do polního telefonu „tady orel, orel, orel“ na zavolání „volám orla, orla, tady kavka“).

Samozřejmě jsem to všechno popletl a musel zkoušku opakovat.

Brzy poté mě oslovil můj známý asistent na ČVUT: „Ty, Karle, nechtěl by ses se mnou dělit o placené učení matiky a deskripce důstojníků, co chtějí studovat dál?“

Toť se ví, že jsem chtěl.

O něco později na „kulaťáku“ v Praze v Domě armády jsme seděli, a čekajíce na zahájení kurzu, popíjeli kafe.

Tu ke mně přistoupil důstojník B. a pravil: „Aaa, soudruh Skaaala, copak tady děláte?“

Odvětil jsem (schválně) nonšalantně: „Budu tady přednášet matematiku a deskriptivní geometrii.“

A důstojník B. na to: „Aaa, tak to teda mám posraný.“

Závěr

A neměl!