MAREK ŘEZANKA
O přestávce
Špatně smazaná tabule
nápis: jedna a jedna se rovná dvě
škrt červenou křídou
dvakrát podtrženo
Již nějaký čas platí
jen černé na černém
z bytu je vykázána oběť
ještě dostane facku
místo buchet
Útočníkovi je věnována nová zbraň
automatická
aby se lépe bránil
vztaženým rukám
a breku
Kdepak Hood
modlíme se ke Gisbournům
kartáček s hákovým křížem
možná abychom šli s dobou
možná
aby se vědělo
čeho máme plné zuby
Analfabeti svědomí
Nečteme
protože slova ztratila barvy
jejich tvar se roztekl
pravda láska mír duše spravedlnost, právo…
Vše to mizí ve víru
nelze se toho dotknout
nemá to vůni
nic
Nepíšeme
dávno bez zájmu cokoli říci
není komu
a bylo-li co
zapomněli jsme, jak
Necítíme
stromy sázíme
korunami dolů
a věříme
že v nebi zakoření
Nepočítáme
s nikým a s ničím
ani se sebou
Z matematiky jsme si vzali
toliko axiomy
tabu opředená totemy rovnic
neřešitelných v oboru našich
hodnot
Učíme se být
analfabety
svědomí
V kruhu
Snažíme se ze čtverců
uplácat kruh
Jdeme do války za právo
být odposloucháváni a mučeni
do prasknutí bubínků
a do morku
kostí
Víme, jakým jazykem mluvíme
ale nerozumíme mu
slova ztratila duši
Čekáme vládu strojů
sami chyboví
rezaví
tlející
rozloženi na součástky
Staženi z nabídky
abychom vyplnili mezery v Zoo
a vyzkoušeli si
jak je druhu
na vyhynutí
Rozmočené pískoviště
Už se na to nemohl dívat
děti různých znamení
V písku
spojeni jednou notovou osnovou
souznění
Stačilo se jen chvíli na sebe nedívat
a muž bez tváře
jednomu rozdupal bábovičku
Tos musel být ty
rozkol v ráji
Druhému vzal lopatičku
mraky houstly
nafoukly se tíhou deště
jenž
bez jakýchkoli zábran
rozmočí pískoviště
Roznožená na titulní straně
Roznožená
na titulní straně
v tunelu záblesk
rty přemalované
padlými
I taková může být pravda
v rajcovních tangách
s průsvitnou
podprsenkou
Prý je zlé zobrazit
podobu
Horší je nevidět
vlastní odraz
neumět zlehčit
tíhu nevědění
zahalenou
do vážnosti
Neboť právě tak se maluje bůh
vševědoucí a neomylný
bez perokreseb
nastavujících zrcadlo
Vážný člověk
na sebe bere podobu boha
ďábelské
Roznožená
na titulní straně
Teď je za světici lež
a ona
vyzývavá
je za děvku
s níž vyjebají
Stupnice zášti
Je řada figur
jež si lze vzít do vlastní šachové partie
černí tak ani netuší
že jimi hýbe hráč
s bílými
Hlavně že
Šach
Střelec míří na dámu
ale ta ho nemůže vzít
když odkrytá věž
padá na krále
Již vzaly za své obě věže
přesto je vždy řada ochotných pěšáků
kteří dojdou pro nové
Netvor zatím požírá hlavy všem
kdo ukazují
duhu
Aby se rozlila hnědá
stupnice
nesnášenlivosti
Árie svobody
Udržovači tmy
předhazovali světlonoše
lvům
Těm nejhladovějším
těm, kteří ve jménu lví hřívy
darují vlastní kůži
jen vycpat
Hladové je třeba nasytit nevzdělaností
a zlobou
jen tak se vytvářejí
roboti strachu
příkopy bez mostů
propasti bez záchranných lan
Jsme propojené nádoby
přesýpacích hodin
Kdekoli zaprší krutost
z jejích par
rostou mraky na druhé tváři světa
Ani si nevšímáme
jak nám za zády svazují ruce
abychom tupě přihlíželi
kolébkám v rakvích
drahým lékům
A platili cenu vyrvaného jazyka
cenu mlčení
cenu nevšímavosti
Do toho árie svobody
neoliberalismu
Vize roku 2025
Oči se místo sítnice
naplnily kamerovými systémy
slova se přetavila
v nulu a jedničku
Člověk byl zaklet
přitom to byl on
kdo zrodil čaroděje
i s hůlkou
Přestal rozumět vlastní řeči
jejímu obsahu
a tak mu zkameněl jazyk
srdce pod vrstvou betonu
mozek z asfaltu
Ze zdi opadaly diplomy s přísahami
které nikdo nedodržoval
a diplomy
za neznalost
Dokonce zrezlo
i ono obávané
kyvadlo dějin
Otáčení v hrobě
Na náměstí hořely svíčky
za seškvařenou kůži
Orloj na chvíli zasalutoval
aby se apoštolové
rozešli
Těm, kdo dali rozkaz
k rozervání lidských srdcí
na nepatrné cáry
odpadu
odléváme sochy
Loupení klínů, životů
dětství
Tomu tleskáme
a tvrdíme
že prý napsal Máj
Vždyť je to jedno
jen další klam
na stránkách učebnic
Země se zachvěla tsunami
moře však nehnulo brvou
To jenom padlí ve válkách
se otočili
v hrobě
Doba na hlavu
Dá to koumání
ignoranci zvát vzdělaností
pustou lež hlubokou pravdou
čirou nenávist spontánní láskou
Ale nic není nemožné
Dodají se teorie
pohled oběti se nazve
idealismem
a pohled vraha
realismem
stačí hodit
mincí
Hloupé považujeme za vzdělance
vzdělané za idioty
slušné za sprosťáky
a ze sprosťáků
hněteme hlínu
pro ideál slušnosti
Vážíme si lhářů
a pravdomluvné upalujeme
již šest set let
Je tomu let sedmdesát
co jsme volali
Již nikdy
Teď bubnujeme do pochodu
hrdiny odsuzujeme za zbabělost
a skety
osvětlujeme reflektory
ramp
Možná
se ještě někdo dokáže zeptat
Na co je vlastně tato doba postavená?
Cesta do středověku
Zlatou číši přelévá víno
voda na jazyku
k těm na suchu
Kluci na vojnu
dívky do černého
vdovy
s koulí pod srdcem
Je třeba armáda analfabetů
ignorantů vlastních dějin
aby se mohly psát nové
krví
Opět hlad, nemoci, chaos
Brousí se šavle na nevěřící psy
nová křižácká výprava na obzoru
na stěnách s křížem
visí opět
trojí lid
To musí být středověk
jenom jedno zaráží
ta dvojka
na začátku čtyřciferného letopočtu