IVAN FONTANA
La Vie
Život protéká mezi prsty
něco se zachytí pamětí
něco zapomene
Film zpočátku němý
zachytí první
okénka porozumění
Jsme jako pár křemínků z řeky
zapálíš oheň v krbu
rozfoukáš uhlíky
Eva s listem fíkovým
Báseň jsou rty za mřížemi
všechna slova, co vysloví
mohou být umlčena
Báseň jsi ty odhalená zcela
s listem fíkovým,
se vzkazem na bříšku:
oněmím kouzlem tvým
New Orleans
Černá deska zpívá ukolébavku
Elpíčko tančí afro-americký tanec
pár disharmonických tónů:
duet pro deltu Mississippi
Srdce Big Benu
Máte-li čas nemusíte spěchat
Srdce hodin tluče na Big Benu
Čas se líně rozlévá v nivě Temže
Dalího tekuté hodiny stékají
po severní stěně věže
i s římskými číslicemi…
Brány Jeruzaléma
Brány Jeruzaléma nejsou vraty
Tel Avivu ani staré Jaffy,
jimiž se vracejí staré koráby
--
Námořní posádky vypluly
na cestu kolem světa,
za příznivé situace,
ale hvězdné války
zatočily kormidelními koly
Hra na schovávanou
Odcházíš za nikým
přicházíš k nikomu
za sebou necháváš
plačící ikonu
Nikdy nic neřekneš
Nic se tě neptám
stále se schováváš
já jenom pykám
Věčný kalendář
Někde na planetě je uložen
věčný kalendář platný
už hezkou řádku let
leží v geologickém trezoru
od začátku až po tuto vteřinu
Nedej Pámbů, aby se dostal
do nepovolaných rukou,
aby se stal součástí chaosu
Pražské jaro
Houslový klíč v zámku
otočil taktovkou lehkého vánku
stoletá píseň burácí
jako když sto smyčců
popustilo uzdu milostné vášni
Z písně je bouře ovací,
aura, jež z Českých luhů a hájů
ozvěnou se navrací
Bezejmenná
Dávám ti ruličku básní
k svátku tvého jména
dávám ti hubičku vlastní
i když jsi lásko bezejmenná
Průvod s monstrancí
Vytrhávat slova z kontextu básně
je stejné jako spatřit ukřižovaného v mříži
Malostranská monstrance hrdě vztyčena
se ubírá tichým úvozem
doprovázena procesím bezů, trnek a šípků
Hvězdný dům
Viděli jsme spolu vyrůstat dům,
ruka stavitele kladla cihlu k cihle
až dosáhl nebe, ale neměl střechu
byl to dům pro hvězdy
neměl vchod ani východ
neměl okna, jimiž by vcházelo slunce
ale stál pevně na zemi
Hrob opodál čekal na člověka
Pod Loretou
Prosím vás paní, ano vy v tom kloboučku
zahoďte vše smutné a usmějte se,
hoďte černé myšlenky do flóru noci
vymažte starosti z paměti, otočte osudím,
Ano, vy paní v tom kloboučku s růžovou
krempou a květinami – usmějte se přeci
Odložte zářivý démant spony do bezedné noci
ten jediný může proříznout plátno tmy
Jak vám to sluší, a váš zamilovaný smích
jako zvonkohra Loretánských zvonků
na schodech pod Černínským palácem zní
Vaše oči jsou záhnědy Nového světa
a září hradčanskou mocí
svými podpatky tisknete nesmazatelné stopy
Dardanely
Dostal jsem báseň od básnířky Li-ju
pár slov a každé z nich sedí jako
kámen sevřený v prstenu
Sloky vrývající se do paměti
V zrcadle metafory bárky proplouvají
jedna po druhé úžinou dechu
Smutná krajina
Odtud až potud samá poušť
Samé uzly a mimoúrovňové křižovatky
Žádná boží zastavení
Štíhlá nika sotva dýchá
Po očku puštík zírá
Ponorná řeka
Čas usnul na malou chvíli
teče ponornou řekou
možná nabírá síly
možná má arytmii
Kukačka kuká ze zvyku
Kuku, kuku, stále zrychluje
bleskově vylétla z hodin
neznámý lovec ji střelil
Mimozemské vyprávění
Jednou, na cestě modrou zemí,
jsme spatřili skloněnou lípu
z kašny pila dlaní…
Žízní vyvrátila kořeny
i se zámkem, vzpomínáš?
Široko daleko, kromě nás dvou,
nebylo ani živáčka
Na dvoře ležel bronzový Bůh
zvrácený čelem do věčnosti
v tváři měl vyryté vrásky
Pod ochranou tisícileté koruny
spali lidé svlečeni na kost…
Do vratného obalu jsme spěšně
přečerpali pohonné látky
a tys do našich štíhlých trupů
vložila symbol Země – dvě zelené snítky
Obrana krajiny
Krajina ve zmačkaném kostýmu
s pěti horizonty malíře Velčovského,
na každém obzoru stojí
statné stromy jako palisády
Nad nimi se vznáší
letka sedmi goblénů
Už léta cítíme v kostech mír
zaplať pámbů a všem svatým
České řeky
Berounka, Stonava a Cidlina
jsou proměnlivé v pase
Modré mašličky – struky země
kdo je rozváže a kdo přečte?
Zurčí slovem, hřmí za povodní
kolik kalu, kolik odnesou země
Fanfáry na Kosti
V údolí Plakánku
nedaleko od Kosti
meandruje blankytný potok
Jeho křišťálová voda
se stáčí k jihovýchodu –
čte se od břehu k břehu
a zleva doprava
jako knížka o Šrámkovi
Křídla
Už opadává vodopád
Zahrada Čech je potopena v slzách
Už opadávají vody na Vltavě,
na Berounce, na Pšovce i na Labi
Pod hrází s sebou ryby hází
znavená holubice
hledá, kam by usedla
Hledej, hledej
Hledej svatý grál
leží tu někde na dosah
včerejšek přeber jako hrách
minutu po minutě – tam i zpátky
separuj klíčové momenty
dotahuj hodiny: kde se co zadrhlo?
kde se co zvrátilo
jako povozy v horách
Pohádková železnice
Dnes České dráhy mění jízdní řád
Svět na kolejích, ten starý elegán,
se mění, dostává nový frak
Můžete s klidem vyjet o den dříve
Pod kapotou stroje
hýká hravé milované hříbě
Kolik zázraků se asi stane
když lokomotiva stojící na čekané
dorazí k Troskám právě včas
Podzimní slunce
Verše v poháru sládnou
jako rudé višně a jeřabiny
odrážejí poslední paprsky
podzimní nadílky
Slunce hřeje poskrovnu
tu máš náušničky s rubíny
schovej si je ve vlasech
večerní cestu ti rozsvítí