RENÁTA

Milení, psal nám Olin z Prahy, na to byste nedošli, jak sa to už aj v tem senátu, jak je tam včíl ten čilý Vystrčíl, jak sa to tam hýbe. To dá rozum, dali na uvážení, to sa samo sebú rozumí, že každý slavný spolek má svoju hymnu, a tak senátor, snáď zrovna ten, co mermomocí chce sa stáť prezidentem nás šeckých, dyš už teď je prezidentem sbíračů balónkú na tenise, vyrukoval s krásným, jak tam opakujú často to slovo svého miláčka, smysluplným návrhem: Néni teď nic nad to, co každý od děckých roků zná, nad svolávačku Tluče bubeníček, tluče na buben A svolává hochy hoši poďte ven Zahrajem si na vojáky Máme flinty a bodáky Hola hola hej Nikdo nemeškej! A má to aj druhú sloku: Ať je slunko nebo mraky Zahrajem si na vojáky Hola hola hej Nikdo nemeškej!

Na to sa rozprúdila v senátu živá debata. Neměla by sa tá tak potřebná svolávačka inovovať? nadhodil sám místopředseda; dneská sú flinty a bodáky málo, nemělo by sa spívať: máme děla a granáty? a předseda nejmenovaného klubu si přisadil: máme drony a piráty. A v druhej sloce: Ať to budú třeba roky Máme zbraní do foroty…

No, milení, Olin píše, že tá hymna v senátu najisto pronde, dyť tam navrhovateli majú pohodlnú věčinu, né enem to svoje pohodlí. A nigdo nemože říct, že slova písňe té nepadnú na potřebu dňa a celých rokú jak ulité. A každý musí uznať, že to rozvíjá překrásnú našu tradicu: od dětství zvykať na válku. Dyť je to enem hra!

Olin eště připsal nezaručenú správu, že Morava zostane bez peněz na ohřátí v zimě, že si krásňe vystačíme zo slivovicou a s marhulovicou a hruškovicou, i dyš budem piť enem do polopita.

To sú ty pražské názory, no, užívajte si tam, gde je blaze,

Vaša RENÁTA