VLADIMÍR KOLÁR

Nejprve, už loni 4. prosince, odjel transportem do Terezína syn Gustav společně s manželovým bratrem Ervínem. O šest dní později je následovali manželovi sourozenci Irma, Hermína a Ela, Irmin manžel Ota a syn Jirka, a také Arnold, manžel Hermíny. Teď povolali i mě, (rozvedeného) manžela a našeho Františka. Jestli i zbylé příbuzné, kteří nežijí v Praze, o tom nemá Josefa tušení, nezná ani způsob, jak by to mohla zjistit. Ani v Praze teď není snadné navštívit příbuzné žijící v jiné čtvrti, je tolik všelijakých omezujících vyhlášek a zákazů a k tomu ještě Davidova hvězda na prsou. Jak se dostat někam na venkov a jak tam případně pár dní pobýt, to jsou věci, na které nezná odpověď. Teď už je problém vůbec vyjít ven. Poté, co atentátníci postřelili protektora Heydricha, můžou si židé přečíst jen po Praze vylepené vyhlášky, případně si poslechnout z pouličních amplionů rozhlasové zprávy o stanném právu, seznamy jmen popravených, informace o zákazech nočního vycházení a návštěv kulturních zařízení, které už neplatí jen pro židy, ale i pro všechny ostatní. Když šla Josefa minulý čtvrtek v předepsaném čase směnit potravinové lístky za trochu jídla, přečetla si na rohu ulice vyhlášku podepsanou K. H. Frankem, která sdělovala, že „dne 27. května 1942 byl v Praze spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Heydricha. Na dopadení pachatelů se vypisuje odměna 10 milionů korun. Kdo pachatele přechovává, nebo jim poskytuje pomoc, anebo má vědomost o jejich osobě, anebo o jejich pobytu a neoznámí to, bude zastřelen s celou svou rodinou“.

KAREL SÝS

Prozaik (ale i básník) a autor literatury faktu Emil Hruška zůstává věrný západočeskému pohraničí. Vytěžil z něj již pěknou řadu knih (My hoši ze Sudet, Sudetoněmecké kapitoly, Převedu vás…­ na onen svět, Boj o pohraničí, Vraždy v pohraničí, Pohraniční pitaval…) Širších souvislostí se týkají knihy Konrad Henlein – Život a smrt, Aktovky v dějinách, Nacisté a české poklady, Stíny nad Belgií, Pravá ruka K. H. Franka: SS-Standartenführer Robert Gies v protektorátu…)

JOSEF ONDROUCH

Po počáteční „skepsi“, kterou mohou u někoho vzbudit kombinace tváře vyzvědačky z Chebu, ozdobené výrazně svastikou, s poloodhalenou skutečnou Matou Hari na obálce knihy, si všimnete, že by mohlo jít o příspěvek k historii československé zpravodajské služby. Otevřete-li tuto knížku Emila Hrušky, uchvátí vás příběhy všeho a o všech, co v náznaku slibuje obálka.

MILAN BLAHYNKA

Jsou recenze, které se píší nejen jako pokus o hodnocení knihy pro čtenáře, ale také pro autora se snahou nenápadně mu naznačit, jak by měl a mohl psát přesvědčivěji. Hutná knížka SPIKNUTÍ KONKÁVNÍCH NOSŮ (Nakladatelství Kmen, Křenovice 2021, ilustrace, obálka a odpovědná redakce Michael Doubek, 158 s.) je publikace, jejíž iniciátoři, pořadatelé a hlavní autoři Karel Sýs a Alexej Mikulášek ji koncipovali a spolu s osmi dalšími slovenskými a českými osobnostmi napsali natolik lapidárně přesvědčivě, že ji nelze než vřele doporučit co největšímu počtu čtenářů. Oba se zabývají nebezpečím antisemitismu už velmi dlouho, soustavně a důkladně.

JAROMÍR ŠLOSAR

Víte, co to znamená, když prší jehličí? – Přiznám se, já to nevěděl. Prší-li jehličí, s lesem, resp. smrkovým lesem, se něco děje. Navštívil ho kůrovec. Nebýt Dostálova „příběhu o smrti a zrození jednoho lesa“, žiju stále v nevědomosti. Příběh se také jmenuje KDYŽ PRŠÍ JEHLIČÍ. Ke konci letošní zimy (2021) ho v edici Brána vydala Euromedia Group, a. s.

IVO FENCL

Ne úplným právem se mám za apolitickou personu. Ale věc je složitější. Politika sama se začne zajímat o ty, co ji ignorují a domnívají se, že na ně je krátká. Jsem ročník 1964.

MILAN BLAHYNKA

Tuto glosu píšu dva dny předtím, než 23. června uplyne 130 let od narození Vladislava Vančury a nevím, kde a jak si obce, města a média připomenou výročí jedné z nejskvělejších, nejryzejších a nejnásledovaníhodnějších osobností českých dějin, české kultury a české literatury. (Ostatně bude to svědčit spíše o nich a jejich poctivosti a úrovni než o nezpochybnitelném Vančurovi.) Zato už vím, jak na svého velkého rodáka myslí a jsou hrdi v Háji ve Slezsku, kde se před lety péče o paměť obce, kraje a národa ujal agilní a vysoce kvalifikovaný Spolek Vladislava Vančury Háj ve Slezsku. Jeho duší a vůbec ne šedou eminencí je doc. Ing. Ladislav Ludvík, CSc., působící na Ekonomické fakultě VŠB-Technické univerzitě v Ostravě, ale v Háji bydlí, Hájem žije a je členem i Hájeckého šramlu.

JAN DAWIDKO

Papír všechno snese – i můj pravopis.

RADOSLAV ROCHALLYI

Pamätáš si na veci, o ktorých si hovorila, že ich nikdy neurobíš?

Zvuk tvojich krokov, našlapuješ jemne do schodov

ZDENĚK NEJEDLÝ

Podzim na Vysočině

Na polích voní půda

Hlínou na ruby obrácenou

Jak na Vysočině

Oráči to jen dovedou

JAN CHODSKÝ

My jsme mládež nová,

mládež sametová.

Všude je nás plno,

staříci nám klnou.