MARTA FRANCOVÁ
Bratříčku, otevři vrátka
do světa za světelnou zdí
na druhé straně řeky
v náručí něžných víl
tě čeká ulehčení
od kříže trpkých chvil,
neboť i stateční
nemohou někdy žít,
když cesta ztratí cíl –
čestně jsi odešel
a čestně jsi i žil
spoutaná svoboda
s růžovou maskou pravdy,
jež nezvítězila
a nikdy nevítězí,
se směje vlastní bezmocnosti
– tak už si přivykla,
že zrada září ctností –
ti dříve nepoddajní, smělí
na tebe dávno
s úlevou zapomněli
a už se nezpívá
a už se neburcuje –
Však hlavně že mi chutná!
Já stále nemám dost!
A rozkoš z prázdnoty
je ohlodaná kost,
na které hodují
mravenčí duše