ALENA VOLKOVÁ

Sergej Viktorovič Lavrov se narodil 21. března 1950. Po ukončení Mezinárodního státního institutu mezinárodních vztahů v r. 1972 začal pracovat jako stážista na velvyslanectví SSSR na Srí Lance. V letech 1976–81 pracoval v oddělení mezinárodních ekonomických organizací ministerstva zahraničí SSSR. V letech 1981–88 sloužil na zastoupení SSSR při OSN v New Yorku, kde získal funkci staršího poradce.

Po návratu do Moskvy se stal náměstkem velitele správy mezinárodních ekonomických organizací ministerstva zahraničí, poté ředitelem mezinárodních organizací a globálních problémů MZ RF.

V r. 1992 byl jmenován náměstkem ministra zahraničních věcí Ruska a po dvou letech se stal zastupitelem RF při OSN. Od r. 2004 je ministrem zahraničních věcí Ruské federace. Ovládá anglický, francouzský a sinhálský jazyk. Je ženatý, má dceru.

„Veterán“ mezi členy ruské vlády Sergej Viktorovič Lavrov (funkci ministra zahraničí zastává už jedenáctým rokem a stabilně má jeden z nejvyšších ratingů) oslavil 21. března své životní jubileum. Každým coulem diplomat, zvyklý se v každé situaci ovládat, o sobě hovoří jen zřídkakdy. Proto list Komsomolskaja pravda, z něhož vybíráme nejzajímavější informace, připomněl některá dřívější interview s dnešním oslavencem.

Aby zdůraznila, že světový diplomat je člověk z masa a kostí, zavedla řeč na jeho zlozvyk, který ministr sice považuje za škodlivý, ale vzdát se ho nehodlá – kouření. Přiznal, že na zasedáních a při rozhovorech kouří méně než při práci s dokumenty. Protože však také miluje sport, zlozvyk se neprojevuje na jeho zdraví.

V dalším rozhovoru připomněla „Komsomolka“, že oslavenec je vášnivý vodák, rád sjíždí řeky, včetně těch divokých. Kromě toho je dlouholetý fanoušek týmu Spartak Moskva. Přiznal, že nesmírně trpěl, když nedávno prohrál s Dynamem. Sám je členem fotbalového týmu a rád střílí góly; není tomu dlouho, co sám čtyři branky vsítil. List také informoval o tom, že existují smíšené týmy ministrů a poslanců, a že v r. 1992 se hrál zápas ruské vlády proti magistrátu Moskvy. Moskvany vedl tehdejší primátor J. Lužkov a vládu Ruské federace B. Jelcin. Sergej Lavrov hrál za „federály“. Potom pracoval v New Yorku, kde se také hrály zápasy: ruské velvyslanectví proti sekretariátu OSN. Tam dostal tlustou knihu s názvem Co má dělat muž, aby zůstal mladý. Když se podíval na fotografii na obálce, nevěřil svým očím: na fotografii bojuje s Lužkovem o míč. Přitom vůbec netušil, že taková fotografie existuje a jen s námahou objevil jejího autora: dnes tento snímek visí v jeho pracovně.

 (K interview lze jen dodat, že Sergej Viktorovič mohl mít radost, protože v posledním duelu jeho Spartak přehrál Dynamo.)

Ministr má také jiný koníček, od mládí píše verše. Některé z nich byly publikovány už před mnoha lety, jiné teprve v tomto roce. Vybíráme alespoň jednu z jeho básní nazvanou

 

Poslední sklenka

Konečně přikvačil kočár

a kočí si zavdali po sklence.

V oparu ranního úsvitu

dohořívají ohně včerejšího táboráku.

Zapřáhli bujné hnědé koně

pro dalekou cestu.

 

A kordy jsou taseny

jako by nebylo cesty zpět.

Přišili si nové epolety,

balzámem přioděli duši.

Složili vznešené poklony

rodným mohylám a křížům.

Už dupou bujní koně,

prach setřásli z monogramů,

staré dluhy splatili

za cenu nových směnek.

Kočár už se se skřípotem pohnul,

až poklesly nápravy.

Kočí míří na Manhattan,

mávaje bičem nad hnědáky.

Kočár nabírá obrátky

kola víří prach a špínu,

ale jako by jej kdosi zezadu brzdil,

nepovolí, brání pohybu vpřed.

Stále namáhavěji našlapují do hlíny,

popošli hnědáci snad jen o krok.

 

Nepřetrhneš pupeční šňůru,

kterou jsi svázán se zemí.

Ani své hranice nepřekonáš,

i když se zdá, že se ti to téměř zdařilo.

Za naši slabost. Za Rusko.

Za náš úděl, za naši zemi.

 

Lavrov je také autorem hymny Mezinárodního státního institutu mezinárodních vztahů, který sám kdysi ukončil.

Prezident Krymské republiky Sergej Aksjonov, kterého se Komsomolskaja pravda zeptala, co by ministrovi zahraničí Ruské federace popřál, především ocenil jeho profesionalismus, dále státnickou i životní moudrost. Oslavencovými verši pak připomněl nelehkou úlohu ruských diplomatů.

V roce „krymského jara“ vešly do módy patriotické části oblečení. Například trička, kde se Lavrovovo příjmení proplétá s anglickým slovem „láska“: prodavači říkají, že se dobře prodávají…

Vybrala a přeložila ALENA VOLKOVÁ