Na rozdíl od Jana Pilaře, který snad v žádném městě nebo obci neopomněl navštívit hřbitov a zavzpomínat na osobnosti tam spící, hřbitovům se spíš vyhýbám a nechci na žádném mít ani svůj hrob, ale jestli se někdy ještě dostanu do Sobotky, na její hřbitov si určitě urvu aspoň hodinku dvě. Dávno na to myslím, neboť odedávna obdivuju úžasný Šrámkův Sobotecký hřbitov, tak teskný a tak vroucně oddaný životu a lidem. A nyní mne stejně nazvaná knížka SOBOTECKÝ HŘBITOV (KaB Praha 2012), jejíž dva archy napsal Karol Bílek a dva barevně na křídu nafotografoval Josef Jindra, utvrzuje v úmyslu zajít se tam poklonit nejen básníku Soboteckého hřbitova a básníku Prvosenek (které bych si měl přečíst po víc než půl století znovu, už se mi z nich nevybavuje ani jediný verš, a četl jsem je kdysi s chutí), jakož i literárnímu kritikovi Jaroslavu Šimůnkovi, svému kolegovi z postgraduálního studia i z listů, do nichž jsme oba psali, ale i těm, na něž Šrámek ve své básni vzpomíná, aniž je jmenuje, nejprve té dívce, kterou „zpíval / hlas krutý a sladký“, a kterou Karol Bílek identifikoval jako Barboru Sýkorovou, „na jejímž pomníčku je její fotografie s dlouhými copy“. Dostanu se k tomu pomníčku snadno podle abecedně seřazeného Soupisu objektů a hrobů známých osobností na hřbitově v Sobotce, kde má číslo 52 a podle toho čísla ho najdu díky přiloženému Orientačnímu plánku. V tom Soupisu Bílek uvádí u každého jména povolání a k tomu „dívka (nebo „rolník z Března“) „z básně Sobotecký hřbitov“.
Pověstně přesný historik Karol Bílek nejen shromáždil identifikace postav ze Šrámkovy básně, ale také upřesnil, že Anna a Václav Hortlíkovi z verše „dvojice spoutané příliš“ nebyli manželé, ale matka a syn, že náhrobek „mladičkého kováře z Kosti“, identifikovaného jako Josef Macoun, „dnes již neexistuje“.
A rád zaznamenávám, že nejen soupis, ale ani výběrová fotografická polovina knihy nevynechává vedle pomníků obětí války z roku 1866 a První světové ani Památník 14 rudoarmějců zemřelých na Sobotecku, doklad, že knížka není kontaminována obludně drzou nevděčností, jaká poznamenává práce „historiků“ úslužně nadbíhající té straně, odkud momentálně vítr věje.
S radostí také kvituju, že Karol Bílek úspěšně zabrousil i do historie literární a cituje výroky o soboteckém hřbitově i z básníkovy korespondence.
Autor: MILAN BLAHYNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |