Neslevím z obyčejné lidské slušnosti.
František Dostál
Autor tohoto vyznání není zdaleka jen renomovaným fotografem. Je nejen členem Unie českých spisovatelů, ale je i laureátem její ceny. Působivé realistické fotografie a erudované fejetony, obojí čerpající z bohatých životních poznatků, znají důvěrně čtenáři Obrysu-Kmene. Jméno František Dostál se stalo již pojmem. Pojmem solidnosti, věrohodnosti, nezkreslené novinářské pravdivosti, kritické břitkosti, objektivity a nezaujatosti i nezávislosti. Sám o tom říká: »Povinností fotografa je nehrát si na krásu a výjimečnost, ale podat následovníkům o nás zprávu.« Již čtvrté FOTOŘEČIŠTĚ (r. 2010, 96 str.) Františka Dostála je, tak jako vždy, autorova osobní zpověď, symbióza fotografických a literárních pohledů na naši současnost (33 fotografií se prolíná s 21 fejetony). Fotografické záběry jsou pohledy do života prostých lidí, žijících také uprostřed obyčejných, všedních dnů. Jsou to pohledy na děti i dospělé, ženské akty i oblečené postavy, které Dostál fotografuje prostě »za pochodu« tak, jak je potkává.
A texty? Texty všech Fotořečišť, tedy i tohoto, jsou svědectvím autorovy paměti. Paměti, vztahující se nejen k jeho fotografickému já, ale ke všemu, co prožil, o čem se dozvěděla jeho paměť od dětství až dodnes. Co fotografa-literáta trápí i povznáší, na co nechce a nemůže zapomenout a co chce připomenout za sebe a za svoji generaci. A vzkázat budoucím, kteří teprve přijdou, jaký byl náš dnešní svět.
Dostálovy fejetony nejsou zdaleka jen autobiografické. »Objevení kumštu v obyčejnosti bývá přetěžké, ale stojí za to,« tvrdí autor. A dodává: »Fotografie by měla lidskému tvoru v každé době připomínat lidi žijící okolo něho.«
Fejetony přinášejí mozaiky dojmů, filozofických i odborných fotografických úvah. A jména, jména, jména. Průkopníků fotografie a jejich následovníky: prof. J. Šmoka, fotografa J. Sudka, Karla Štolla, Jiřího Hellera, Henri Cartiera-Bressona, Ludvíka Součka, Karla Hájka, Václava Jírů, Jana Lukase... etc... etc... A čteme memorabilie na zážitky z fotografování, absurdity z fotografického světa. V knize je i řeč o Vodňanech, rodném městě Dostálovy maminky, Vodňanech úzce spojených i s pobytem malíře Jana Zrzavého. Vyvolává to v Dostálovi nejen citlivé reminiscence, ale i ironické poznámky na adresu našeho současného »hradního klimatologa«.
A je řeč i o fotografii pověstné »hraběnky« z neméně pověstného nočního podniku Narcis (u Šmelhausů). Zde se autor tohoto článku musí beze studu přiznat, že kdysi dávno navštěvoval rovněž Narcis - jako nenahraditelnou možnost studia lidí z pražského podsvětí.
V knize je řeč i o fotografiích, publikovaných ve starších dobových časopisech, ale i o současné digitalizaci fotografie, »která často chrlí prázdnotu při absenci myšlenkového zázemí«. A »fotografii hrozí zřejmě ztráta prezentace objektivní pravdy, jenže ta se upravuje už také v jiných médiích«. A jindy a jinde ve Fotořečišti se tvrdí: »Fotografie touží nahrazovat realitu a potýká se mezi jejím umělým zobrazováním a pravdou.« Fotografickou pravdu pak Dostál obhajuje slovy: »Zřejmě fotografický obrázek má větší zodpovědnost ke svému divákovi, než mají vladaři ke svému národu. Častěji vítězí lež a láska k penězům.«
Všechna Fotořečiště, která František Dostál vydal, mají společného jmenovatele. Dostál v nich jako umělec straní životu a všem lidem dobré vůle. Je samozřejmě statečný. Neohrožený, ozbrojený jen fotografickým aparátem a nenápadnou propisovací tužkou. Je to tak neuvěřitelně málo – ale jak nemilosrdně účinné jsou tyto jen zdánlivě naivní zbraně v rukou člověka, který se nevyhýbá společenské zodpovědnosti za spravedlnost doby, v níž žije. Ostatně, toto krédo, které vášnivě a bezezbytku vyznává, potvrdil i svými vlastními slovy: »Bláhově jsem se snažil porozumět světu, věcem, ale hlavně lidem. Mnohotvárný svět lákal, přitahoval stejně jako touha po pravdě a po porozumění rozličných podob života. Netoužil jsem zaznamenávat, nýbrž porozumět. Jen tak lze zřejmě objevit i humor a vtip, lásku i soucit, ovšem bohužel také lidské křiváctví.«
Magna est veritas et praevalet.
Autor: KAREL AKSAMIT
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |