Jméno japonského prozaika Haruki Murakamiho (Norské dřevo, Kafka na pobřeží, Afterdark) bylo nedávno v českých médiích tak frekventované, že každý další titul představoval pro čtenáře výzvu. Stalo se to i v případě textu V POLÉVCE MISO (Argo 2008, str. 195), nicméně Murakami (1952) je tentokrát doplněno o Rjú a jde o neméně známého prozaika země vycházejícího slunce.
Text označený žánrově jako román ve třech částech uvádí hlavní hrdina a vypravěč - dvacetiletý Kendži. Tento mladík vcelku bez rizika profituje z neupadajícího zájmu o erotickou turistiku. Jeho úvahy o branži jsou zároveň reflexemi o stavu současného industriálního světa a zaznívá z nich nelíčený smutek. Kendži hodnotí úzce okrajově, spíš předestírá k zamyšlení. Vlivem Američana Franka však dostanou události nečekaný směr a zcela se vymknou Kendžiho kontrole. Dokonce je vyzván, aby se na zvěrstvech podílel. Neudělá nic, neřekne nic...
Dramatické napětí je budováno z tajemného zlověstna, které se šíří kolem Američanovy postavy. A taky kolem liknavě vyslovovaných přání, k jejichž vyplnění se Frank staví víc než zdrženlivě. Tažení po nočních klubech tokijské čtvrti Šindžuku je modelováno s působností turistického bedekru. Idyla končí v okamžiku, kdy se Kendži stane svědkem několika brutálních vražd a události posledních dnů před ním defilují v nevídaných souvislostech. Nejen myšlenka, že by mohl být další potenciální obětí, ho odradí od návštěvy policie. Až na poslední chvíli si Kendži uvědomí, že do víru drastických událostí zatáhl i svou přítelkyni Džun. K pomyslnému usmíření má přispět rituální zvonkohra...
V závěrečných pasážích knihy se čtenář dozví, proč je Frank predestinován k zabíjení a že vlastně poskytuje společnosti službu. Vždyť ji zbavuje lidského odpadu (bezdomovci, prostitutky, pasáci).
Tato selektivní metodologie je o to nebezpečnější, že má charakter infekční epidemie, navíc prověřenou dějinami. Z Murakamiho prózy je stále cítit úcta k cizincům, jíž jde na ruku opatrná zdrženlivost. Z poselství mezi řádky jako by probleskovalo zbožné přání, že strůjci brutální zločinnosti sídlí mimo sektor a hranice japonské společnosti. Vývoj potvrdil pravý opak; v době vydání knihy zdecimoval středoškolský student několik svých vrstevníků. Ostatně, žádné naděje do společnosti, kde hraje prim úspěch za každou cenu s následkem vzájemného odcizení nevkládá reprezentantka nejmladší prozaické generace Hitomi Kaneharová (1983). Ve své knížce Hadi a náušnice nemilosrdně mapuje japonskou industriální společnost blahobytu a odkrývá kořeny narůstající masové zločinnosti. Ukazuje se jako neúčinné spoléhat v boji se zločinem na legální mocenské prostředky. Zločin snad může být potřen výhradně jiným zločinem.
Rjú Murakami uzavírá svou knihu symbolicky; Frank propouští Kendžiho ze svých služeb, aby se mohl vrátit k Džun. Sám se ztrácí v davu, odhodlán pokračovat. Polévka miso je temná a jenom těžko lze odhadnout, co se skrývá u dna. Frankovy poslední oběti ještě zdaleka nebyly objeveny...
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |