Potkali se pan Roubíček a pan Kohn
a pan Kohn se s panem Roubíčkem nejen pozdraví, ale i zastaví:
- Co říkaj, pane Roubíček, co říkaj tomu horentnímu zdražení másla?
- No co bych měl říkat, pane Kohn, vláda za to nemůže...
- ... maj recht, vláda nemůže za nic, hlavně nemůže za neviditelnou ruku trhu, ta si svobodně dělá, co umí, a oni jsou snad proti svobodě?
- Kdyby mě neskákali do řeči, pane Kohn, řekl bych jim ještě, že vláda za to ale taky může.
- Taky se mně zdá, pane Roubíček. Ale oni snad vědí, jak za to může? To má dát na vývoz do Číny taková cla, aby se nevyplatilo vyvážet a aby tu nebyl nedostatek, a proto, jak se tady říká, nekřesťanský ceny?
- Ale ale, pane Kohn. Jakápak Čína. Tu její spotřebu by naše krávy a mlékaři zvládli levou zadní. Ale zkusili někdy spočítat, co se toho másla spotřebuje tady, když ho maj ti hlavouni všichni na hlavě? Máslo žlukne. Aby bylo jak ty peníze a aby nesmrdělo, musí být den co den čerstvý. Dovedou si to představit, kolik je ho zapotřebí? Hlavouny ta nová cena nezabije.
- A my si můžem dát, pane Roubíček, a taky dáme margarín, rodnou sestru másla. Tak se maj, pane Roubíček...
... a v šest večer po válce u Kalicha, zasalutoval jim předpisově právě kolem nich si vykračující dobrý voják.
Autor: JAKUB STEIN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |