Po světovém úspěchu románu Předčítač, o němž jsme referovali na stránkách Obrysu-Kmene (40/2002), přichází německý autor Bernhard Schlink s široce koncipovanou prózou NÁVRAT (Prostor, 2007, přeložila Lucy Topolská, str. 228). Zatímco v Předčítači řeší Schlink na pozadí nesourodého milostného vztahu otázku nacistické minulosti, kolektivní viny, práva na soucit a omilostnění, v Návratu se jako leitmotiv objevuje touha po nalezení vlastní identity. Ta se postupně mění v posedlost a vážně ohrožuje existenci hlavního hrdiny. Tím je Peter Debauer, lektor německého nakladatelství, poloviční sirotek, střídavě vychovávaný matkou a prarodiči ve Švýcarsku. V jejich láskyplném prostředí se poprvé seznámí s torzem románu o vojáku - navrátilci ze zajetí východní fronty. Protože se po letech znovu náhodou dostane k textu, zjišťuje řadu známých a povědomých indicií. Matce - skoupé na slovo - chybí jakákoli vstřícnost v pátrání po neznámém otci. A tak Peter Debauer málem zhatí obapolně prožívaný cit s Barbarou. Teprve komplikovaný pobyt v Americe vnese do pátrání poznání, takže návrat může změnit rutinu v rituál...
Nic naplat; český čtenář znalý Předčítače i milostných povídek Bernharda Schlinka Útěky z lásky bude srovnávat. Sevřenost a homogenita prvně jmenovaného textu je bezesporu autorovou předností. Návrat, členěný do pěti hlavních dílů a dál rozporcovaný do číslovaných částí, představuje dvě vyprávěcí linie. Torzo románu o navrátilci spolu s dalšími texty dokumentů jsou vytištěny kurzívou. Ta je graficky odděluje od hlavního toku vyprávění v první osobě, dotaženého zhruba do současnosti.
Téma putování, cesty a hledání s odkazem na Homérovu Odysseu je podle mytologie Josepha Campbella hledáním sebe sama. Tento funkční paralelismus se autorovi zdařil, nicméně úzkostlivá snaha po zachycení převratných událostí (pád berlínské zdi, sjednocení Německa) proměňuje místy umělecký text ve statistickou ročenku nebo výroční zprávu gymnázia. Nejinak je tomu při projekci literárně kritické metody dekonstrukce; autor její úzus ozřejmuje s dokonalou suverenitou a přitom její praktiky přičítá fiktivní postavě profesora Johna de Baura. Kde zůstal Derrida?
Na své si přijdou obdivovatelé a zastánci televizních reality show; dozvědí se, že dávno předtím, než se tento pořad dostal na televizní obrazovky, byl předmětem seriózního vědeckého výzkumu. Kde jinde než v Americe. A kdo za ním stál? John de Baur, v mládí přesvědčený nacista, obratný manipulátor, mág a iluzionista, člověk až do vysokého věku produktivního a svěžího myšlení, který je hrdý na to, co vykonal a taky na to, že mu to právě Amerika umožnila... Připomenout v textu za těchto okolností slohovou práci o užitečnosti jistého typu hochštaplerství vůbec nemusí působit pejorativně.
Má se za těchto okolností Peter Debauer přihlásit ke svému otci? Matka v tom má jasno: Stále ještě nevíš, zda chceš zůstat Peter Debauer, Peter Graf nebo Peter Bindinger. A hlavní hrdina...?
Vím ovšem, že to není stesk po Johannu Debauerovi nebo po Johnu de Baurovi. Je to jen stesk po obraze, který jsem si udělal o svém otci a vryl si jej do srdce.
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |