ALOIS TYBRYCH
Pokusila se česká literatura přelomu století zobrazit stav světa?
Váhal jsem s odpovědí na anketní otázku, neboť její formulace neumožňuje jasnou odpověď. Proč, vyplyne z dalšího.
Chceme-li zobrazit svět, je třeba ověřených poznatků o kultuře v jednotlivých oblastech světa (např. severní a jižní polokouli apod.)., což je prakticky neřešitelné (z mnoha důvodů). Máme sice statistiku, která dokládá, že na Jihu se pořád umírá na tyfus nebo hladem, kdežto na Severu na civilizační nemoci: infarkty, rakovinu a psychózy (sebevraždy). Tyto údaje ovšem k posouzení kulturního niveau nestačí, a není možnost se přesvědčit o jejich věrohodnosti. "Pokus o zobrazení" nejspíše připomíná science fiction, ta u nás nekvete. Literaturou se však nepostihuje světový vývoj, ani neřeší jeho současný trend při dobývání americké světovlády. Kultura využívá různých aspektů, vzájemných souvislostí, včetně subjektivních pocitů (podrobnosti ponechány stranou), aby se pro lidský rod dobylo (pomohlo dobýt) více svobody, více sociálních jistot a lidských práv pro život, pro kulturní lidský život.
Aby se česká literatura dobře rozvíjela a dosahovala stále vyšších celosvětových hodnocení (od přelomu do konce století), musí zvrátit současný stav, kdy vládnoucí zájmy část naší literatury oklešťují nebo zcela blokují, na rozdíl od protežované části a zahraniční pseudoliteratury (braku a kýče). I méně drsné regulování literatury, než právě velmi úkorně pociťujeme, má negativní dopad na tvorbu. Dobré výsledky lze očekávat, když se česká literatura stane svobodnou, řízenou mravní odpovědností autorů k lidem a kritiků k autorům.
JOSEF VESELÝ
Pokusila se česká literatura přelomu století zobrazit stav světa?
Kdo se na svět dívá očima exprezidenta V. Havla (který mi připadá jak liftboy v hotelu Svět) a zamyslí se nad jeho Zahradní slavností, musí si přečíst něco od Hrabala, aby uvěřil, že dobrý člověk ještě někde žije. Jak doufám, je konec časů, kdy se z laspů stávají národní hrdinové.
Končím citátem Milana Kundery ze IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů 27. 6. 1967: "Plzeňské pivo nárok Čechů na vlastní jazyk neospravedlní. A budoucnost sjednocujícího se světa bude nemilosrdně a zcela oprávněně požadovat účty z ospravedlnění existence, kterou jsme si před 150 lety zvolili a bude se ptát, proč jsme si ji zvolili."
Jinak k dané otázce platí: Okrajově, alibisticky tendenčně.
O díle, které by mě přesvědčilo o něčem jiném, nevím.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |