Robert McLiam Wilson ze Severního Irska:
Spisovatel musí být nechtěným živlem
Severní Irsko je jedinou zemí, která po sebevraždě Adolfa Hitlera poslala Německu kondolenci, říká na adresu své vlasti levicový spisovatel Robert McLiam Wilson (1964). Nejen to, je sžíravým kritikem každého nacionalismu, irský nevyjímaje: "Jako rasa jsme přežitkem, jako národ poraženi, kulturně nudní, a pokud se máme na sebe dívat jako na individua, jsme často odporní. Ale my se máme rádi. My se sami sebou opájíme. Čím jsme horší, tím lépe nám k tomu hrajte. Cítíme se potom ještě většími patrioty".
Nositel literární ceny UNESCO nedávno zaujal knihou The Dispossessed, v níž spolu s Donovanem Wylie otevřeně popsal problematiku bídy ve Velké Británii. Světovou slávu mu přinesl román Ulice touhy (1996).
Wilson nedávno navštívil Polsko a šokoval tam, když řekl, že by raději žil v Gdaňsku než ve Varšavě a za nejúchvatnější město země kvůli špinavosti prohlásil hornicko-hutnické Katovice. Není divu, Wilson je novodobý Victor Hugo, považuje se za spisovatele chudiny a dělníků. Z četných rozhovorů, které poskytl, vybíráme nejzajímavější otázky a odpovědi.
Co bude s Velkou Británií? Dokážou separatistická hnutí přivést k úplné autonomii Skotsko a Wales a integrovat Irsko?
Velká Británie je velmi zajímavá země. Žijí v ní národy s ohromnou touhou po nezávislosti a svobodě, i když by se dnes mohlo zdát, že spolu s rozšířením Evropské unie národnostní otázky ztrácejí smysl. Ale že jsem Evropan, jsem pochopil teprve v USA. Teprve tam mě národnost udělala něčím speciálním. Američané milují Iry, akorát mne však nesnášejí.
Čili mají rádi policii, která tam je tvořena převážně z Irů?
Samozřejmě, USA jsou především policejním státem.
Ve vašem nejúspěšnějším románu Ulice touhy si jeden z hrdinů klade řečnickou otázku - zda kapitalismus není zázrak. Co o tomto systému soudíte vy?
Můj hrdina je esencí kapitalismu v nejčistší podobě. Pro něho podvod a peníze jdou ruku v ruce jako dvě svátosti. V postkomunistických zemích jsem potkal řadu lidí ochotných jít touto cestou. Evropská unie, až do ní vstoupíte, se vám bude jevit jako velká naděje. Ale Ameriku stejně nedoženete. Amerika, to není země, ale definice. Bohatí, kteří doposud chudé krmili nadějí, že také mohou být zámožnými, změnili názor. Začali tvrdit, že pokud je někdo bez peněz, pak to s ním není v pořádku.
Ale hrdina vašeho románu, který podvedl všechny možné úřady v Belfastu, nyní sahá po různých dotacích z EU.
Samozřejmě, ale štve ho, že peníze, s nimiž počítal na rozšíření tavírny svých sýrů, dostanou Poláci. Slabou útěchou mu je, že je nedostanou Maďaři.
Proč?
Maďaři si o sobě myslí, že jsou nejlepší na celém světě. Že mají nejkrásnější ženy, nejchutnější kuchyni, největší knihovny. Samozřejmě, to si myslí jenom oni.
Koho ještě nemáte rád? Samozřejmě s výjimkou Angličanů. Váš knižní hrdina tvrdí, že je těžké milovat Brity, ale on se o to snaží. Vy také?
Bylo mi šestnáct let, když mě angličtí vojáci ztloukli tak, že jsem začal chodit o berlích. Absolutně však nemohu strávit Belgičany, proč, to snad nemusím nikomu vysvětlovat.
Jak početná je nyní vojenská přítomnost Angličanů v Severním Irsku?
Je stále menší. Už např. nejsou pouliční patroly, z čehož nemají radost moji kolegové - spisovatelé. Také homosexuálové naříkají na nedostatek atraktivních mladých mužů v parádních uniformách.
Vašim hrdinům se stýská po starém Belfastu, který dříve žil z přístavu, přádelny lnu a továrny na lana. Z čeho město žije dnes?
Určitě ne z průmyslu, pro něj kapitalismus nemá žádný sentiment. Kapitalisté také mají nepříjemný zvyk - v první řadě vždycky zúčtují s odbory.
Ve svých románech ukazujete zcela jiné lidi než většina západních spisovatelů. Nezajímají vás manažeři nebo odborníci na marketing, ale lehce nachmelená individua hledající nějakou příležitostnou práci, nebo dokonce přímo městští tuláci.
Ano. Miluji bezdomovce, žebráky, lumpenproletariát. Proto se mi tak líbí v postkomunistických zemích. O bezdomovcích řeknu, že nikdo nemá tak osobité a intimní svazky se svým městem. Kde se objeví, tam je vyženou, nikde nejsou na svém místě. Ambicí dobrého spisovatele musí být to samé: všude být nechtěným živlem.
Připravil IVO HAVLÍK
Autor: Robert McLiam Wilson
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |