Je jím Luděk Svoboda. Celá jeho autobiografie se ztotožňuje především s osudy knih. Za 40 let jich prošlo jeho rukama okolo čtyř miliónů. Vzpomíná, že viděl »knihu podepsanou J. A. Komenským«. Napsal, že se »po řadu měsíců mohl kochat souborem dopisů a dopisnic Franze Kafky«. Padlo sloveso »napsal«. Dodejme: v knize ANTIKVARIÁT A JÁ. Svobodova kniha také tam, kde autor dodnes působí, v Antikvariátě Dlážděná AD plus s.r.o. vyšla již ve druhém vydání.
Paměti Luďka Svobody plynou vyrovnaným řečištěm, proud vyprávění nevíří snahu po odvetě. (K tristním peripetiím autorova života patří např. povolávací rozkaz k PTP, kde se - vedle původního výučního knihkupeckého listu - vyučil i zedníkem. Když se později knižní prodejna, kde působil, »stávala disidentským doupětem«, byl Svoboda zatčen, vyslýchán, etc...)
Sloh knížky je hutná čeština nabitá fakty, úsporně a bez patosu řadící, konstatující (někdy i komentující) události odehrávající se na jevišti své doby. Memoáry prolínají realita, nostalgie i úsměvnost. Je to poutavé vádemékum s miniaturními příběhy, zajímavostmi a postřehy. Jejich hrdinové se rekrutují ze všech lidských sfér - umělců nejrůznějších profesí, drobných podivínů, bibliofilů i zlodějíčků knih. Text uzavírá rejstřík sestavený editorem A. Zachem.
O mnohém vypovídá i autorovo tvrzení téměř na samém konci knížky: »Já vím, že je plno věcí špatně, že spoustu toho neumíme, že se otevřela Pandořina skřínka zla, chamtivosti, že se kyvadlo zhouplo příliš doprava.« Svoboda však věří pevně, že se vrátíme ke starým hodnotám a to nejen věcí - ale i slov!
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |