JIŘÍ ŽÁČEK

Báseň psaná na letenku

Kdo chce vidět všechno, neuvidí nic,
marně překračuješ všechny rovnoběžky.
Lepší kupka sena nežli hotel Ritz.
Nejvíc vidí ti, co chodí pěšky.


Babylon

V ulicích vyjí smečky aut.
někdo je vlk a někdo ovce.
Z popelnic loví dnešní raut
bůh v hadrech bezdomovce.


Déšť ve městě

Když liják padá dolů k zemi,
chce zurčet, plynout do dáli,
třpytit se, tančit peřejemi - -
A pohltí ho kanály.


Kopřiva

Ohebnou páteř žene do výše,
žahadla plná temné zloby.
Čeká, až o ní básník napíše:
erbovní květina mé doby.


Víkend

Na dálnici lidstvo světí neděli.
Vraky v příkopech čpí pachem chloroformu.
Kampak spěchali ti, co už vzletěli?
Anděl smrti vzorně plní normu.


Třetí poločas

Hrdlo si vínem svlaž, zapal si cigáro,
dříve než tě šamani odešlou na áro.
Ještě pár extází, ave a gloria,
než tiše odfrčíš do krematoria.


V krematoriu

Piješ drink, nebo jenom chlast?
Jsi nýmand, nebo člověk na úrovni?
Máš členský průkaz správných kast?
V krematoriu jsme si všichni rovni.


V kostele

Už je pozdě volat na Boha,
pozdě škemrat: Bože můj, stůj při mně.
Bůh se vypařil, když vzplála obloha
v Hirošimě.


Nápis na hrob novorozence

Zde leží človíček, stár hodinu a čtvrt.
Nikomu neschází, a nejmíň vlastní matce.
Našli ho na skládce. A jenom kmotra Smrt,
jen ta ho k sobě přivinula sladce.


Nápis na prázdný hrob

Zde neleží Jan Louda, chasník z Brd,
jenž všecko zmeškal - i svou vlastní smrt.
Bůhví co všecko ještě v žití zmešká.
Zde nikdo neleží - tož buď mu země těžká!

Z knihy Kapesní básně



EVA FRANTINOVÁ

Tatrám

Tak někdy trochu hlučně a jindy zas tiše
šlapali jsme po vás
a unavení lehali si v křeslech sedel
pyšní že vylezli jsme
a ve skalnaté kštici před námi je Polský hřeben
než pýchu srazil k zemi pohled na nosiče

Tak někdy trochu hlučně jindy zase tiše
cesty jehlami hořců si nás navlékaly jako korálky
my z kořenů jsme vyvrátili slabost - kmen
ale vám ničím nepřispěli
nahoře prší okouzlení dole bílý déšť
sypaný umělými pohárky

Tak šlapali jsme jako pěny nebo v mírném hluku
na čelech fáče zeleně
vy k nám z měst jste vždy hnaly vichřici první pomoci
a já si říkám: a co vám bylo po datech narození
adresách stavech kont a po jméně
když dnes mé kotníky vy objímáte - vztahujete ruku...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]