14. května letošního roku oslavil pětadevadesáté narozeniny vynikající český hudební skladatel Jiří Sternwald, komponista hudby filmové, scénické i taneční, spolupracovník řady významných režisérů (Brynych, Frič, Kadár, Klos, Radok aj.). Úzce spolupracoval s divadlem Vlasty Buriana, Osvobozeným divadlem i Burianových "Déčkem". Byl činný i slovesně, o čemž svědčí jeho memoárová kniha a zvláště písňové texty. O to více překvapí útlá samizdatová sbírka, bez roku a místa vydání, nestránkovaná (pravděpodobně xerokopie strojopisného textu), nazvaná lehce ironickou přesmyčkou MÉ BŘEHY PLUJÍ K DÁVNÝM LODÍM.
Je to poezie blízká poetice písňového textu, aniž by přestala být poezií, rozmarně hravou, aby v ní básník "ani to stárnutí /./ nebral vážně". Protože nic netrvá věčně, kromě Chárona a Říše stínu, vrtá mu hlavou otázka, jak "převézt převozníka". Tato pointa a její paronomázie upomenou na poetismus a na avantgardu, podobně jako "Šíleně smutné kanape", stařičký kus nábytku, jenž vrže a vzdychá, jako by vzpomínal na dávné "milostné nájezdy kaskadéra".
Poezií jsou v Sternwaldově pojetí "krásné nesmysly", hostí rým a poetickou grácii, někdy nezvalovský kolibřík či "papoušek", jenž "peří si kadeří", kdy u břehů "tančí mořské panny", také pro rýmovou shodu: "Marie vyšívá monogramy". Hle: rozmar, poetická hříčka, hra, prchavá vůně a vzpomínka na ni. Nebo v básni Podivnosti líčí "podivné nálady" kuřáka v kupé pro nekuřáky, broukajícího si "Nikotin slow". Jen závěrečná báseň nazvaná Mé břehy se vzdalují je vážnější, přinášející symbolický obraz knihy, v níž jsou sice obraceny stránky, není však čtena.
amk
JIŘÍ STERNWALD
Převozník
Jak já se vždycky uměl smát
Ani to stárnutí jsem nebral vážně
Podzim i zimu měl stejně rád
a zjara už se těšil na žně
Teď marně se zmítá duše má
Na břehu loďka už čeká
Ach kéž by se mi podařilo
převézt převozníka
Šíleně smutné kanape
Šíleně smutné kanape
na půdě z pavučin ztuchlého interiéru
zmítá se v marných vzpomínkách
na svoji bývalou kariéru
Šíleně smutné kanape
v němž rezaví a vržou péra
Snad mu to ještě připomíná
milostné nájezdy kaskadéra
Pohřeb aranžéra z Bílé labutě
Houpací bílý kůň
zapřažen v černém pohřebním voze
Za rakví krouží pierot
rekviem zpívá podle not
sbor aranžérů ve výloze
Kolibřík
Zakletý kolibřík
zakletý v nepřízni času
papoušek peří si kadeří
a já miluju krásu
U břehu tančí mořské panny
fregata pluje pozpátku
Marie vyšívá monogramy
sobota spadla do pátku
Měsíc je tulákem vesmíru
stále mu klademe otázku
měsíc však zůstává mlčenlivý
milencům svítí na lásku
Život je vlastně velký chomout
stále jsi na někom závislý
lépe je všechno zapomenout
a psát si krásné nesmysly
Zrcadlo
Proč pláčeš zrcadlo
vždyť je to všechno tak prosté
já vím že nelžeš
a přece se dívám již posté
Přečkal jsem tolik jar
a zpytuji své činy
dýchnu si na tebe zrcadlo
poslední vizitku zimy
Podivnosti
Opíraje se o vaše obočí
začínám ztrácet rovnováhu
opojen vůní aloe
popíjím černou kávu
Čmáraje ve svém notýsku
snažím se zachytit půvabné tvary
v kapse mám vaši vizitku
Adié Karlovy Vary
Jaké to podivné nálady
chce se mi žít - a umřít taky
tiše si broukám "Nikotin slow"
v kupé pro nekuřáky
Mé břehy se vzdalují
Mé břehy plují k dávným lodím
plachtoví barví červánky
chtěl bych si ještě dočísti svou knihu
však obracím v ní jen stránky
Autor: Jiří Sternwald
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)