Knížka kapesního formátu v tuhých deskách se jmenuje prostě PŘÍBĚH, napsal ji básník a vydavatel nejmenšího časopisu na světě Hlas z pasínku Karel Vysloužil a vydala ji vizovická Lípa; veřejnosti ji autor spolu s Bohumírem Kolářem, Petrem Cekotou, Alenou Trunečkovou, Pavlem Konečným, s harfou Michaely Turkové a flétnami Black Ladies Víta Janečky představil před prázdninami na večeru v olomouckém Muzeu umění. Na pouhých padesáti stránkách se Vysloužilovi podařilo zrekapitulovat příběh jeho nelehkého života, zatčení za verše, uvěznění na dvacet let, až po návratu domů absolvování střední ekonomické školy, desetiletí práce, nenaplněné naděje v lepší svět po roce 1989, ale i vyznání celoživotní lásky k ženě, která věrně čekala na jeho návrat z vězení a umřela mu před pěti lety, i vyznání celoživotní hluboké náboženské víry, díky níž přežil křivdy a nezatrpkl a nepropadl nenávisti. Dvakrát mne soudila moc: totalitní, když mně bylo dvacet, "polistopadová", když mně bylo sedmdesát, to když v devadesátých letech jako vsetínský radní začal v tisku šlapat korupčníkům na paty. Trvalo dlouhá léta, než se mu dostalo zadostiučinění. Není pochyb, že mu v životě vydatně pomáhala poezie. Jeho Příběh je - velice střídmě - proložen verši, například básní nadepsanou 1. 4. 2005: je tu / fatální přítomnost / návratu // kdy se / vinou beranů / dostává na čelo / i chvost // a tolik nulitního // kolik nul / jsme tu / v součtu ovcí / nuceni spočítat / i spolykat.
   Karel Vysloužil soudí, že v jeho knížce se těžko bude číst lidem ponořeným do světa. Ti ovšem jeho Příběh sotva vezmou do rukou, nemají na čtení čas. Pracuje se na prostředí světa, aby svět byl "vůbec k životu". Nepracuje se na vnitřním životě člověka, aby život byl ke štěstí.
   Vysloužil svou poezií i tímto svým Příběhem "na vnitřním životě člověka" ovšem pracuje. Ví, že světové výzkumy hlásí, že s růstem blahobytu se vytrácí z života štěstí (...) a začíná působit "černá díra" - duchovní prázdnota, a proto všecko, co píše, píše tak, aby čtenáře vyburcoval k sebeobraně; jeho verše i lakonické reflexe, jimiž srší jeho Příběh, jsou výzva, a to rozhodně ne jenom k souvěrcům. Silnou stránkou jeho díla je umění přímo a jasně pojmenovat, co se děje, třeba když konstatuje, jak si mocní v prostředí deficitu moudrosti, cti a poctivosti (podtrhl K. V.) dělají, co chtějí - v potopě slov nikdo nemá odvahu odkopnout algebru tam, kde je k počtům vhodná malá násobilka.
   Karel Vysloužil tu odvahu má a svou účetní vlohou po dědečkovi i mnohaletou účetnickou dřinou k tomu disponován umí to době, ve které všichni propadají penězům zábavě a hrám, velice tvrdě spočítat. A lidi nesoudí podle toho, co deklarují; poznává je podle jejich skutků. V tom je přirozeně blízký i těm poctivcům (jakým byl třeba Vančura), kteří jeho náboženskou víru nesdílejí, ale ovšem ani nezlehčují.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)