Letopočty zakončené pětkou představují výročí pro největšího ruského básníka Sergeje Jesenina. Literární historici, kteří setrvávají na Puškinovi, jsou víc historici než dojmy vnímající čtenáři. U Jesenina najdeme mnoho osobních podobností s osudem Puškina, ale je to symbol jiné, nám bližší doby, je to výrazný svědek extrémních rozporů té doby.
   Narodil se 4. října 1895, zemřel nepřirozeným způsobem o Vánocích 1925. Za patnáct let své činnosti prošel většinou tak zvaných literárních směrů, nezměnil však přitom ani v nejmenším způsob svého vyjadřování, je to ryze ruský a zázrakem současně světový básník. Dal za to svůj bystrý rozum, svůj žhavý cit, své osobní štěstí a svou lidskou čest.
   V okamžiku, kdy ho začneme odsuzovat za nevěru jak lásce, tak názorům, vzpomeňme, jak přišel v patnácti letech do Moskvy. Byl to naivní, v Pánaboha věřící, upřímný venkovan, ruský vlastenec, pak předčasně otec nemanželského synáčka a ctižádostivý folklorní básník. Vydal se na cestu za slávou.
   Těžko ho charakterizovat v okamžiku smrti, protože to byl alkoholik a pravděpodobně od absolvování cesty s Isadorou Duncanovou do Ameriky i narkoman, který prožil a pochopil všechny zvraty civilizačních dob, vibračně byl zbavován jakékoli víry a schopnosti vnímat lásku, a to jediné, co ho drželo při životě, byla jeho vlastní poezie. Sám sebe zachytil v poémě Černý nepřítel. Přeložila jsem ji v roce 1955, vydal ji v časopise Květen Jiří Šotola.
   Do češtiny je překládán Jesenin od roku 1924, kdy ještě žil. Objevil se v antologii Františka Kubky Básníci revolučního Ruska. Za další dva roky pak ve výboru poezie O Rusku a revoluci, který přeložili Josef Hora a Bohumil Mathesius.
   Některé autory lákal coby předmět skandálů a manžel slavné tanečnice. Tento druh pozornosti se nyní obnovil, v Divadle bez zábradlí uvedli o Isadoře Duncanové a Jeseninovi senzační hru Martina Shermana Když tančila. Odehrává se v kosmopolitní Paříži 1923 a zachycuje, jak slavná umělkyně ztrácí nejen lásku svého o generaci mladšího manžela, ale i vlastní uměleckou schopnost. Osmadvacetiletý Jesenin se rovněž nachází v posledním období rozvráceného života.
   V Čechách se však Jesenin mnohem později než roku 1923, za druhé světové války, stal pro mladé čtenáře naopak symbolem budoucího vítězství nad hitlerovskou okupací. To lze zdůvodnit jen tím, že je to největší ruský básník, lyrik světové úrovně, zosobňující literárním dílem cit, protiklad německého fašismu. Maxim Gorkij našel pro Jeseninovu základní literární vlastnost výstižný příměr: Spíše než člověk je to hudební nástroj, stvořený přírodou pro poezii, pro vyjádření lásky ke všemu živému.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)