Pražské nakladatelství Garamond vydalo s vročením 2003 trojici memoárových knih významného francouzského básníka Paula Verlaina: VDOVCOVY PAMĚTI, MÁ VĚZENÍ, ZPOVĚĎ. Jak už názvy naznačují, vzpomíná klíčová postava generace »prokletých básníků« na mládí, ranou lásku, nevydařené manželství - a také na vězení, v němž se Verlaine ocitl za postřelení přítele, básníka Jeana Arthura Rimbauda.
   Vzpomínky jsou dobře napsány, ale bohužel dobře nedopadl překlad Galiny Kavanové. Snad to není její vina, ale nedbalost redakce, trapně však působí vynechávání čárek a chybné skloňování.
   Alespoň pár příkladů:
   s. 179 - na znamení že slouží (vynechaná čárka)
   s. 181 - slovo jenž jsem slyšel - chybí čárka a místo jenž patří jež
   s. 181 - období na které (chybí čárka)
   s. 182 - klučinům jako jsem byl (totéž)
   s. 184 - skoncovat s mými názory - správně se svými
   s. 189 - uvidím mé jméno (správně své)
   s. 221 - přítelkyně jenž mě naplnila pocitem - správně jež
   Trefný je i lapsus v doslovu: ...Verlaine nečekal, až se jeho žena Mathilda znovu ožení (s. 274, patřilo by provdá).
   Bylo by možno ještě pokračovat, ale raději dost. Cenná kniha se dostala do podoby, jako by ji upravoval zanedbaný tercián. A bohužel to na našem knižním trhu není vada jen výjimečná.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)