14. května letošního roku oslavil pětadevadesáté narozeniny vynikající český hudební skladatel Jiří Sternwald, komponista hudby filmové, scénické i taneční, spolupracovník řady významných režisérů (Brynych, Frič, Kadár, Klos, Radok aj.). Úzce spolupracoval s divadlem Vlasty Buriana, Osvobozeným divadlem i Burianových "Déčkem". Byl činný i slovesně, o čemž svědčí jeho memoárová kniha a zvláště písňové texty. O to více překvapí útlá samizdatová sbírka, bez roku a místa vydání, nestránkovaná (pravděpodobně xerokopie strojopisného textu), nazvaná lehce ironickou přesmyčkou MÉ BŘEHY PLUJÍ K DÁVNÝM LODÍM.
   Je to poezie blízká poetice písňového textu, aniž by přestala být poezií, rozmarně hravou, aby v ní básník "ani to stárnutí /./ nebral vážně". Protože nic netrvá věčně, kromě Chárona a Říše stínu, vrtá mu hlavou otázka, jak "převézt převozníka". Tato pointa a její paronomázie upomenou na poetismus a na avantgardu, podobně jako "Šíleně smutné kanape", stařičký kus nábytku, jenž vrže a vzdychá, jako by vzpomínal na dávné "milostné nájezdy kaskadéra".
   Poezií jsou v Sternwaldově pojetí "krásné nesmysly", hostí rým a poetickou grácii, někdy nezvalovský kolibřík či "papoušek", jenž "peří si kadeří", kdy u břehů "tančí mořské panny", také pro rýmovou shodu: "Marie vyšívá monogramy". Hle: rozmar, poetická hříčka, hra, prchavá vůně a vzpomínka na ni. Nebo v básni Podivnosti líčí "podivné nálady" kuřáka v kupé pro nekuřáky, broukajícího si "Nikotin slow". Jen závěrečná báseň nazvaná Mé břehy se vzdalují je vážnější, přinášející symbolický obraz knihy, v níž jsou sice obraceny stránky, není však čtena.
   amk


   JIŘÍ STERNWALD

   Převozník
   
   Jak já se vždycky uměl smát
   Ani to stárnutí jsem nebral vážně
   Podzim i zimu měl stejně rád
   a zjara už se těšil na žně

   Teď marně se zmítá duše má
   Na břehu loďka už čeká
   Ach kéž by se mi podařilo
   převézt převozníka



   Šíleně smutné kanape
   
   Šíleně smutné kanape
   na půdě z pavučin ztuchlého interiéru
   zmítá se v marných vzpomínkách
   na svoji bývalou kariéru

   Šíleně smutné kanape
   v němž rezaví a vržou péra
   Snad mu to ještě připomíná
   milostné nájezdy kaskadéra



   Pohřeb aranžéra z Bílé labutě
   
   Houpací bílý kůň
   zapřažen v černém pohřebním voze
   Za rakví krouží pierot
   rekviem zpívá podle not
   sbor aranžérů ve výloze



   Kolibřík
   
   Zakletý kolibřík
   zakletý v nepřízni času
   papoušek peří si kadeří
   a já miluju krásu

   U břehu tančí mořské panny
   fregata pluje pozpátku
   Marie vyšívá monogramy
   sobota spadla do pátku

   Měsíc je tulákem vesmíru
   stále mu klademe otázku
   měsíc však zůstává mlčenlivý
   milencům svítí na lásku

   Život je vlastně velký chomout
   stále jsi na někom závislý
   lépe je všechno zapomenout
   a psát si krásné nesmysly


   
   Zrcadlo
   
   Proč pláčeš zrcadlo
   vždyť je to všechno tak prosté
   já vím že nelžeš
   a přece se dívám již posté

   Přečkal jsem tolik jar
   a zpytuji své činy
   dýchnu si na tebe zrcadlo
   poslední vizitku zimy



   Podivnosti
   
   Opíraje se o vaše obočí
   začínám ztrácet rovnováhu
   opojen vůní aloe
   popíjím černou kávu

   Čmáraje ve svém notýsku
   snažím se zachytit půvabné tvary
   v kapse mám vaši vizitku
   Adié Karlovy Vary

   Jaké to podivné nálady
   chce se mi žít - a umřít taky
   tiše si broukám "Nikotin slow"
   v kupé pro nekuřáky



   Mé břehy se vzdalují
   
   Mé břehy plují k dávným lodím
   plachtoví barví červánky
   chtěl bych si ještě dočísti svou knihu
   však obracím v ní jen stránky

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]