Autorem knížky STRAŠIDLA OD ŠUMAVY PO PRAHU (106 str.), je spisovatel a zkušený novinář Hynek Klimek. Sto pověstí (přes polovinu z nich se odehrává na jihu Čech, kde autor působí), vydalo nakladatelství LUCIE ve Vimperku r. 2002.
   Klimek věnuje každičké pověsti, uvedené ve své publikaci, jednu knižní stránku, kterou oživuje vtipnou kresbou ilustrátor Miloslav Martenek. A tak se z knížky dozvíme o "divoké jízdě" (bouřce), o šumavských "škrtičích", číhajících na nás za stromy a balvany, o "bludném kořenu" a jeho zázračné moci na Prachaticku a "bludném kameni" na českobudějovickém náměstí. Na Třeboňsku zase straší v kočáře taženém spřežením černých koní - čertů slavný rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Podobně zajímavě se odvíjí předivo dalších Klimkových pověstí. Dozvíme se z nich kromě strašení i zajímavosti z té či oné oblasti, místa, obce, budovy. Plzeňská, již klasická báje o Káče a čertovi, připomene mecenáše J. Hlávku a skladatele Antonína Dvořáka. Podobně se mihne téměř latentní mikrodidaktika v řadě profilů strašidel (Polednice, Černobílá paní), etc.
   Klimek nám předložil publikaci plnou rozkošného humoru. Vnější efekt příšernosti strašidel se mění v příjemné posezení nad roztomilou knížkou, přinášející nám tichý a šťastný oddech. Nad četbou Klimkovy knížky, která si najde cestu k rozličným věkovým skupinám čtenářů, si osvěžíme cosi z naší vzdálené paměti. Klimkův jazyk je zbaven vší zbytečné mnohomluvnosti a je naopak plně obsahově výrazný a jak již bylo řečeno, líčení záhadných strašidel nemá vůbec žádný přídech morbidní drsnosti. Jednotlivé příběhy pak jsou svázány v graficky přitažlivé publikaci. Děje, s nimiž se seznamujeme, se v nějaké formě odehrály v této zemi. Lid si je po léta předával, obohacoval se jimi, vnitřně s nimi srůstal. Podněcovaly jeho vnímavost, fantazii. A příběhy nutily i k přemýšlení. Mnohdy, v dobách temna, jejich tajemnost kladla i osudové otázky. I pověsti, plné nejasných lidských osudů, mají co říci drsné chvíli v době, v níž se čeká na světlo, aby to čekání, které se zdá být dlouze věčné, nebylo tak bolestivé. Obrazotvornosti bez hranic se meze bohudík nemohou klást. Snad proto v této zemi tolik milujeme pohádky, pověsti, báje i pověry...
   A strašidla? Hynek Klimek napsal, že jsou "obrazem našeho svědomí. Každý je máme taková, jaká si zasloužíme."

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]